Kdo nemá doma cihličku zlata, jako by vůbec nebyl. Aspoň takový dojem vytváří většina českých médií – a pomáhají tak vytvářet horečku, na které vydělají jen překupníci.
O zlatu se poslední měsíce ve světových médiích (a poslední týdny v médiích českých) píše několikanásobně častěji než v uplynulých letech. Důvod je samozřejmý – raketově rostoucí cena zlata v protikladu k padajícím cenám akcií i nemovitostí. Problém ale je, že se cena zlata velmi rychle blíží svému vrcholu a během pár dní, týdnů či měsíců přijde korekce. Ta navíc nebude v řádu pár procent, ale pád bude pravděpodobně mnohem hlubší.
Regulace – jen pro někoho
Tisíce lidí však mezitím stihly uvěřit, že zlato je jedinou správnou cestou, jak zabezpečit své úspory, a dojemné reportáže o babičkách nakupujících zlato v České mincovně, se dokonce objevovaly i v hlavních televizních zprávách. Každý student psychologie tak mohl během posledních měsíců získat spoustu materiálu o tom, jak se vytváří a podporuje davová psychóza.
Možná bychom nad tím mohli mávnout rukou – za svá rozhodnutí je zodpovědný každý sám, tak proč by nás mělo trápit, že někdo naletěl na zlatou bublinu? Jeden důvod by se možná našel.
Zlato je investice stejně jako akcie, dluhopisy nebo podílové listy. A každý, kdo pomáhá lidem s výběrem vhodných akcií či fondů, ví, jak přísná pravidla musí plnit, jak musí vyhodnocovat vhodnost vybrané investice a o čem všem musí klienta informovat, včetně všech možných rizik. Ovšem pokud klientovi místo promyšleného portfolia podílových fondů nabídnete zlato, nemusíte nic – žádné vysvětlování, žádná varování před riziky, a především žádná odpovědnost. Stačí mít v ruce graf rychle rostoucího kurzu zlata a přidat dojemný příběh o trvalé hodnotě žlutého kovu. A pak už jen klientovi ukázat, kde má podepsat.
Mlčení je souhlas. A zodpovědní mlčí
Je to jen další ukázka nesmyslné regulace, kdy stát vědomě či nevědomě zvýhodňuje jeden produkt nebo jeden druh podnikatelů před jinými a poškozuje tím své občany. Pokud by totiž prodejci zlata museli plnit stejné povinnosti jako ti, kdo nabízejí „klasické“ investice, bylo by napálených chudáků, kteří celoživotní úspory investovali do zlata přesně na vrcholu zlaté horečky, výrazně méně. Jenže to by osud běžných lidí musel někoho z regulátorů zajímat.
Česká národní banka na prodejce zlata nemá žádné páky (a její odbor ochrany spotřebitele, který by aspoň mohl varovat před nejpodivnějšími praktikami, jako obvykle mlčí). A ministerstvo financí? To má tolik práce s bořením celého českého finančního trhu, že ochrana pár tisíc lidí, kteří naletěli nijak nekontrolovaným a neregulovaným prodejcům zlata, tam nikoho nezajímá.
Upozornění: Tyto texty vyjadřují osobní názor autora. Napsat mu můžete na adresu blog (zavináč) prouza.cz
