Energetická unie, jejíž spuštění oznámil místopředseda Evropské komise Maroš Šefčovič před dvěma lety, dosud spočívala především na návrzích na lepší spolupráci členských států v hospodaření s plynem a značnou pozornost měla také otázka snižování emisí skleníkových plynů. Elektrická energie, se kterou má většina z nás nejbližší vztah, byla dosud stranou legislativní iniciativy Komise, stejně jako strategicky důležitá otázka energetických úspor a obnovitelných zdrojů energie. Aby se jednotlivé pilíře energetické unie vyvážily, navrhuje Evropská komise další sadu ambiciózních legislativních návrhů, které se těmto problémům mají věnovat. Rozsáhlý soubor opatření by měl obsahovat 8 legislativních návrhů – 6 revizí a 2 nové návrhy.
Pro Českou republiku je dlouhodobě nejdůležitější, aby projekt energetické unie přinášel dostupnou a bezpečnou energii pro každého a aby její jednotlivé složky nesnižovaly konkurenceschopnost evropského hospodářství a nezasahovaly do národní suverenity v otázce volby energetického mixu. Zásadní pro nás také je, aby EU dospěla ke skutečnému trhu s energií, který bude pouze v minimální možné míře ovlivněn netržními zásahy. Přijímaná legislativa by měla odrážet různé tradice a odlišnosti jednotlivých států a regionů. Pravomoci členských zemí a Evropské unie by měly být vzájemně vyvážené a odůvodněné, za zachování principu subsidiarity. Budeme taktéž požadovat, aby systém řízení Energettické unie nekladl žádné zvýšené administrativní nároky na členské státy nebo účastníky trhu.
Z tohoto důvodu budeme věnovat pozornost zejména dvěma návrhům v rámci tohoto „zimního balíku“, směrnice o obnovitelných zdrojích a směrnice o energetické účinnosti. Aktualizovaná směrnice o energii z obnovitelných zdrojů stanoví povinný cíl Evropské unie v podílu energie z obnovitelných zdrojů do roku 2030. Česká republika i ve světle nedávno schválené podpory pro rozvoj využití obnovitelných zdrojů podporuje rozvoj obnovitelných zdrojů energie a bude prosazovat, aby bylo možné si tento cíl stanovit indikativně na úrovni členských zemí, což odráží i kompromis, který uzavřeli šéfové států a vlád na jednání Evropské rady v říjnu 2014.
Směrnice k energetické účinnosti přináší návrh závazného cíle pro členské státy v oblasti energetické účinnosti. Celkový cíl energetické úspory na úrovni EU by měl být ve výši 30 % do roku 2030. Na rozdíl od závěrů Evropské rady z října 2014 ale Komise navrhuje tento cíl jako závazný pro členské státy. K této variantě se zatím Česká republika staví skepticky, neboť nepovažuje takto stanovený cíl za realistický, bude proto požadovat, aby byl tento cíl jenom indikativní a aby členské země přispěly k výši souhrnného evropského cíle dle svých možností.
Vyjednávání o sadě legislativních návrhů budou komplikovaná a tvrdá, a to nejen na úrovni Rady a v ní zastoupených členských států, ale především při hledání kompromisu s Evropským parlamentem. Česká republika bude při prosazování svých zájmů hledat spojence, a to nejen v rámci ustálených formátů, ale napříč celou EU.
