V novinách psali, že bude lépe. Jak totiž s velkou pompou oznámil pan premiér, od nynějška bude všechno jinak. Vláda nám totiž začne nabízet optimistický pohled do budoucnosti a vše se mávnutím kouzelného proutku změní.
Aby ale tento podivný plán vyšel, musel by národ trpět totální amnézií. Jenže příliš hodně lidí si pořád ještě pamatuje, že podle původních slibů vládní koalice nám měly lepší budoucnost přinést rozpočtové škrty, vyšší daně a za každou cenu vyrovnaný státní rozpočet v roce 2016.
Hození těžké deky plošných škrtů a zvyšování daní na českou ekonomiku v době masivních otřesů celosvětové ekonomiky ovšem znamenalo jedno jediné – dnes se máme hůře než před dvěma lety a naši sousedé nám mávají na rozloučenou z rozjetého vlaku. Například podle odhadů Evropské komise letos českou ekonomiku čeká propad o 1,3 procenta, zatímco „levicové“ Slovensko poroste o 2,6 procenta…
Rozvoj ekonomiky totiž není o pravo-levých nálepkách (nemluvě o tom, že česká „pravice“ utrácí za pochybné projekty často mnohem více než předchozí vlády), ale o (ne)schopnosti reagovat na moderní trendy. Ekonomický vývoj je totiž stále rychlejší a díky téměř neomezené mobilitě kapitálu se totiž podmínky mění v řádu měsíců a let, nikoliv desetiletí.
Způsob, jakým vláda bohužel přemýšlí nad budoucností české ekonomiky, jasně ukázal výhrůžný návrh státního rozpočtu, který ministr financí předložil pro případ, že by rebelové v ODS překvapili a skutečně trvali na tom, že pravicová strana daně zvyšovat nesmí.
Rozpočet navrhoval škrtat v oblastech jako je věda, výzkum či investice, tedy tam, kde buď pomocí rozpočtu ovlivňujeme dlouhodobou budoucnost a konkurenceschopnost české ekonomiky nebo kde můžeme získat výrazný multiplikační efekt. Zejména omezení investic v době recese by mělo na nemocnou českou ekonomiku, pohybující se výrazně pod svým potenciálem, výrazně větší negativní dopad než další zvýšení DPH. Šlo sice jen o návrh, který měl přitlačit poslanecké rebely ke zdi, ale i tak něco vypovídá o způsobu myšlení vlády, která řeší účetní výsledek rozpočtu místo toho, co by měly veřejné výdaje skutečně přinést a jak by měly ovlivňovat českou ekonomiku do budoucna.
Stávající vláda má ve svých krocích bohužel naprosto jasno. Zatímco kvůli zbabělosti (nebo možná na základě jejich pragmatické ekonomické úvahy) poslaneckých „rebelů“ skončily tahanice okolo zvyšování daní poškozením všech daňových poplatníků (a živnostníků dvojnásobně), ruce si mohou mnout penzijní fondy, církve (a trochu i Česká spořitelna díky přátelství s exministrem Drábkem a jeho prapodivnou sKartou). Stále více analýz přitom přiznává, že přechod do druhého pilíře penzijního systému bude nevýhodný téměř pro každého a že jediným, kdo na hře na reformu vydělá, budou penzijní fondy. Církevní restituce se měly uskutečnit již dávno, otázkou ale je, zdali je skutečně provádět v době ekonomické recese, zejména pokud církve nebudou mít dostatek peněz na opravu a rozvoj svého nového majetku.
Ale co nadělat, když vláda dodnes nepochopila, že česká ekonomika potřebuje úplně jiné stimuly než předraženou penzijní reformu, církevní restituce či nulový schodek bez ohledu na cenu. A pokud nebudou za slovy následovat činy, tak premiérovo tvrzení o tom, jak bude lépe, českou ekonomiku skutečně nezachrání.
Ryché komentáře autora k ekonomickému dění najdete na jeho Twitter účtu @prouzatomas. Napsat mu můžete na adresu blog (zavináč) prouza.cz
