Evropa zažívá týden ve znamení intenzivních jednání. Odstartoval jej pondělní mimořádný summit zemí Visegrádské skupiny v Praze za účasti Makedonie a Bulharska. Summit provázely emoce už od ohlášení jeho konání. Na mediální scéně se objevovaly černé scénáře v podobě tajného plánu V4 pro boj s Německem. Divoké spekulace, které se zcela rozcházely s tím, co bylo skutečným záměrem vrcholné schůzky, i s jejími výsledky, jen ilustrují nervozitu v celé Evropě.
V4 se shodla na tom, že jiné než celoevropské řešení migrace nemá smysl a že migrační krize je problémem společným, který nemůže každý stát řešit svépomocí. Součástí tohoto řešení je jak Řecko, tak Turecko. V4 se ale nebála upozornit na to, že musíme být připraveni na alternativy vývoje migrační krize, a tedy i na případ, kdy selže dohoda s Tureckem a nepodaří se nám razantním způsobem snížit migrační toky do Evropy.
Výsledky summitu nejsou ani šokující, ani protievropské a především jsou v přímém rozporu s tím, co nám předepisovala část novinářské obce napříč starým kontinentem. Snad nejobludnější spekulace byla ta, že V4 chce rozbít evropské plány na vyřešení migrační krize, izolovat Řecko za vysokou zdí a radikálně se vymezit vůči politice Německa. Summit naopak zdůraznil, že Evropa musí myslet nejen na státy EU, ale i na západobalkánské země. Současná situace ohrožuje stabilitu v tomto regionu a zavírání hranic a uvíznutí desítek tisíc lidí bez domova by mohlo vést k rozbití křehké rovnováhy na Balkáně se všemi fatálními následky.
Nebezpečné populistické hrátky
Z historie víme, že řešení problémů na úkor svých sousedů vede ke katastrofám. Bohužel i dnes se podobné tendence uzavírání do sebe objevují a někteří politici po celé EU se snaží ze současné krize vydolovat co nejvíce bodů do průzkumů veřejného mínění. Jejich mottem je kritika dosavadního postupu Evropy, doplněná o líbivá a falešná hesla, nikoliv snaha najít smysluplné řešení.
Česká politická scéna bohužel není výjimkou. Zatímco u řady politiků ODS prosazování národovecké a izolacionistické linky není překvapením ale tradicí, u některých jiných veřejných autorit z opačné části politického spektra nás musí jejich počínání zarazit. Jsou podobné postoje politiků s obdivuhodnou životní zkušeností myšleny skutečně vážně, nebo směřují pouze k získání bodů v průzkumech oblíbenosti či provokaci těch, které nemají rádi?
Ať již jde o skutečné politické přesvědčení, či jen o čirý populismus, do kterého vkládají své naděje na znovuzvolení, obojí vede ke stejnému výsledku v podobě rozdmýchávání nacionalistických vášní a ničení přátelských vztahů s důležitými partnery. Tedy v přesný opak toho, co Evropané teď potřebují – a co by mělo být nezpochybnitelným životním zájmem malé země uprostřed Evropy.
Cestou není podléhat „zaručeným“ receptům a probouzet v sobě nejnižší pudy za řevu extremistů na náměstích. Cestou je vyslechnout ty, kteří odkládají hysterii stranou, a ty, kteří svými prohlášeními neútočí na jednotu Evropy, jež jediná může současnou situaci vyřešit. Tedy aspoň pokud není naším cílem co nejvíce oslabit Evropu. Ať už proto, že evropská pravidla a jejich kontrola komplikují můj byznys, nebo proto, že slabá Evropa znamená více prostoru a moci pro ty, kterým se stýská po ztraceném statusu obávané velmoci.
psáno pro Dotyk
