Největší slabiny ČR jsou nedostatek inovací v ekonomice a zhoršující se systém vzdělávání. Uvádí to Zpráva o konkurenceschopnosti Evropa 2020, kterou zveřejnilo Světové ekonomické fórum. Česká republika si oproti předchozímu vydání celkově pohoršila o dvě příčky a umístila se na 18. místě.
V roce 2010 si po nepříliš úspěšném skončení Lisabonské strategie vytyčily členské státy EU novou desetiletou strategii, jejímž mottem je dosažení „inteligentního a udržitelného rozvoje podporujícího začlenění“ do konce této dekády. Strategie Evropa 2020 za tímto účelem stanoví pět hlavních cílů v oblasti zaměstnanosti, výzkumu a vývoje, vzdělávání, sociálního začleňování a otázek klimatu a energetiky. Ambiciózní politické závazky, které si v té souvislosti stanovily členské státy na národní úrovni, mají přispět k zajištění udržitelného a inkluzivního růstu a zajistit Evropě čelné místo v globální hospodářské konkurenci.
Do plnění Strategie Evropa 2020 výrazně zasáhla nedávná finanční a ekonomická krize, která přenesla těžiště politické pozornosti na potřebu konsolidace veřejných rozpočtů, zastavení nárůstu zadlužení, stabilizaci a reformu finančních trhů. Došlo také k posílení mechanismů koordinace národních hospodářských politik v rámci tzv. evropského semestru a diskutují se další opatření pro prohloubení Hospodářské a měnové unie. Mají-li však být naplněny cíle Strategie Evropa 2020, je nyní nejvyšší čas vrátit se zpět ke zvyšování konkurenceschopnosti a produktivity, které jsou nezbytné pro dosažení stabilního a zdravého růstu zaručujícího pracovní místa.
Evropa má co dohánět
Na dlouhodobé zaostávání Evropské unie jako celku, a především některých jejích členských států, včetně České republiky, v této oblasti ostatně upozorňuje také nejnovější Zpráva o konkurenceschopnosti Evropa 2020, kterou minulý týden zveřejnilo Světové ekonomické fórum. Jejím výstupem je žebříček zemí Unie podle jejich umístění v indexu Evropa 2020, který se skládá ze sedmi pilířů (podnikatelské prostředí, digitální agenda, inovace, vzdělávání, trh práce a zaměstnanost, sociální inkluze, udržitelnost) seřazených do tří skupin (inteligentní, začleňující a udržitelný růst). Tyto pilíře zároveň představují strategické iniciativy hospodářského směřování Unie.
Ze závěrů Zprávy vyplývá, že Evropa jako celek významně zaostává za svými globálními konkurenty, zejména USA, Kanadou a dalšími, především v budování ekonomiky založené na znalostech a inovacích, nevyužívá dostatečně potenciál digitálních komunikačních technologií a výzkumu, trpí přílišnou byrokracií a rigidností trhu práce. Problematické jsou také výrazné rozdíly v konkurenceschopnosti mezi jednotlivými členskými státy, které se navíc v posledních letech vlivem hospodářské krize ještě více prohloubily.
Slabá místa české konkurenceschopnosti
Výše uvedenými nedostatky trpí rovněž Česká republika, jež si oproti předchozímu vydání Zprávy z roku 2012 celkově pohoršila o dvě místa a ve srovnání s rokem 2010 se propadla dokonce o čtyři příčky. Mezi největší problémy ČR podle studie náleží zhoršující se podnikatelské prostředí způsobené přílišnou regulatorní zátěží, která např. znesnadňuje zakládání nových firem, a nedostatek inovací. V této oblasti se ČR nachází v poslední desítce členských států EU. Nedostatečné využití špičkových technologií a výzkumu pro komerční účely také úzce souvisí se setrvalým propadem v oblasti vzdělávání. Pokud nepodnikneme razantní kroky k jeho zlepšení, bude to mít v dlouhodobém pohledu výrazně negativní dopady na naši konkurenceschopnost. Zpráva také připomíná neuspokojivou situaci, co se týče energetické náročnosti ekonomiky a zátěže životního prostředí, kde rovněž existuje významný prostor pro zlepšení.
Vláda si slabá místa české ekonomiky a konkurenceschopnosti uvědomuje a dílčími kroky se snaží o jejich nápravu. Rozvoj podnikatelského prostředí a snižování byrokratické zátěže patří mezi priority vládního programového prohlášení, stejně jako podpora inovací, výzkumu a strategické spolupráce mezi vědeckými institucemi a soukromým sektorem. V rámci vytváření příznivých podmínek pro hospodářství usilujeme rovněž o dobudování páteřní infrastruktury včetně digitálních komunikací a prioritním úkolem, na němž pracujeme, je reforma systému vzdělávání, kterou již v létě zahájí příprava nového vysokoškolského zákona. Všechny zmíněné úkoly tvoří také součást Národního programu reforem České republiky a dalších strategických vládních dokumentů, jež se nyní připravují, např. Akčního plánu vlády na podporu hospodářského růstu a zaměstnanosti v ČR.
Rychlé komentáře autora k aktuálnímu dění najdete na jeho Twitter účtu @CZSecStateEU.
