Říká se, že předvolební sliby nemají ani hodnotu papíru, na kterém jsou vytištěny. Typickým příkladem jsou sliby vládních stran o tom, že nepřipustí zvyšování daní a že náklady na důchodovou reformu vláda uhradí z dividend ČEZu a privatizace státního majetku.
Místo toho vláda pod záminkou důchodové reformy připravila zvýšení DPH, navíc třikrát vyšší, než bude na výpadek příjmů průběžného penzijního systému potřeba. Ano, vyšší příjmy státního rozpočtu se samozřejmě hodí a je pochopitelné, že vláda ve snaze vylepšit smutnou bilanci státního rozpočtu sáhla po tomto klasickém triku (i když dnes už na něj naletí opravdu jen málokdo).
Jen je škoda, že vláda zapomněla na dvě věci. Především jde o plamenné sliby, jak bude šetřit a škrtat výdaje. Jenže jak je vidět, škrtání je sice mediálně zajímavé první měsíc vládnutí, ale ve skutečnosti jako dlouhodobá strategie příliš bolí. A tak raději vláda sáhne po zvýšení daní, protože rozdávat je mnohem příjemnější než škrtat.
Druhou věcí, nad kterou se tiše zavřela voda, je konec konzervativního plánování státního rozpočtu. Přehnaný optimismus v očekávaném růstu ekonomiky znamená, že za první dva měsíce jsou příjmy státního rozpočtu nižší, zatímco výdaje jsou vyšší než před rokem. Jde samozřejmě jen o první dva měsíce v roce, ale snaha o co nejrychlejší navýšení DPH je zřejmě jedinou cestou, jak dodržet naplánovaný schodek státního rozpočtu.
Mnohem důležitější ale je otázka, proč vláda nevyužívá zdroje, které má k dispozici. Jen dividenda z ČEZu do státní pokladny přinese 17–20 miliard korun, záleží pouze na tom, jak důrazně si stát o peníze z dividendy řekne a kolik peněz bude ČEZu ochoten nechat na další investice. Mimochodem, je velmi zajímavé, že minulý týden zveřejněné hospodářské výsledky neobsahovaly informaci o navrhované dividendě, takže se zdá, že boj mezi tábory „teď hned každou korunu“ a „dejme ČEZu prostor pro další investice“ stále ještě zuří a vláda se není schopna dohodnout.
Ovšem i při minimální dividendě by sám ČEZ zvládl pokrýt výpadky v průběžném penzijním systému ještě řadu let. A to jsou zde přitom ještě další možné příjmy. Každý rozumný investor by ve svém portfoliu rád viděl například velmi ziskové ČEPRO, z pohledu stability kursu a možné dividendy velmi zajímavý defenzivní titul. Podobně by se jen zaprášilo po akciích Letiště Praha (ovšem bez obtěžující zátěže ČSA) nebo ČEPS. Pokud by vláda dokázala přijít s vhodnou privatizační strategií, mohla být důchodová reforma mnohem odvážnější – a na sazby DPH by se nemuselo sáhnout. Jenže proč plnit předvolební sliby, když existuje pohodlnější cesta?
Upozornění: Tyto texty vyjadřují osobní názor autora. Napsat mu můžete na adresu blog (zavináč) prouza.cz
