Od července se můžete setkat v komunikaci s bankami, investičními společnostmi nebo finančními poradci s tajemnou zkratkou MiFID. Víte ale, co kromě podobnosti se slovem „trifid“ znamená?
MiFID je krásná zkratka pocházející z Markets in Financial Instruments Directive a znamená tedy evropskou direktivu o trzích s finančními nástroji. Do českého práva byla zavedena novelou zákona o podnikání na kapitálovém trhu, platící od letošního července. Směrnice přináší řadu zajímavých změn pro finanční instituce, obchodující na kapitálovém trhu, a mohla by vést i ke zlevnění některých služeb. V oblasti ochrany drobné klientely ale udělá rozvoji trhu spíše medvědí službu, i když i tady jsou některé změny k lepšímu. Obecně ale platí, že regulace kapitálového trhu – už tak vyšší než třeba v pojišťovnictví – je zase o něco složitější a nabídku investic do podílových fondů zase o něco znevýhodňuje oproti jiným možnostem.
Kdo je můj klient?
První zajímavou změnou v rámci MiFIDu je nové členění klientů na způsobilé protistrany, profesionální zákazníky a neprofesionální zákazníky. Pro první dvě skupiny platí, že se na ně nevztahuje řada pravidel v oblasti péče o klienty, protože se předpokládá, že vzhledem ke svým zkušenostem a objemům obchodů vědí, co dělají. Naproti tomu vůči neprofesionálním zákazníkům musí finanční instituce (včetně finančních poradců) splnit řadu nových povinností.
Zároveň také platí, že každý klient je „neprofesionální zákazník“, pokud do jiné kategorie nespadá přímo ze zákona nebo pokud o zařazení do jiné kategorie nepožádá (a nesplní zákonem daná pravidla minimálního objemu obchodů).
Kdo jsem já?
Jistou krizí identity budou muset projít všichni, kdo svým klientům nabízí investiční produkty, ať už jde o banky a její pracovníky na přepážkách nebo o finanční poradce. Do konce června totiž platilo, že klientovi je investice zprostředkována podle jeho přání. MiFID nově vedle investičního zprostředkování zavádí i možnost poskytovat investiční poradenství.
Naprostá většina klientů si samozřejmě myslí, že již před zavedením MiFIDu jim poradce s investicemi radil a doporučoval jim tu nejvhodnější. Změna ale znamená, že nyní bude muset poradce rozlišit, jestli klientovi skutečně poskytuje poradenství (a na základě jeho situace mu doporučí konkrétní fond) nebo jestli pouze zprostředkovává investice, přičemž může klienta informovat, jaké druhy investic jsou pro jemu podobné klienty přiměřené.
Přiměřeně přiměřeně
Investiční poradce by měl na základě důkladné znalosti klienta (a to včetně výše jeho majetku, závazcích, vztahu k riziku a účelu investice) vyhodnotit, jaký fond nebo jiná investice jsou pro klienta nejvhodnější, a tuto investici mu doporučit. Klient tím zároveň získává právo na náhradu škody, pokud by mu poradce doporučil špatnou investici. To dovedeno do extrému znamená, že klient bude moci žalovat investičního poradce za to, že jím doporučený středoevropský fond má horší výsledky než konkurenční středoevropský fond.
Investiční zprostředkovatel je na tom lépe. Nemusí totiž posuzovat vhodnost investice pro daného klienta, ale pouze přiměřenost této investice ke zkušenostem a znalostem klienta. Jinými slovy, zprostředkovatel musí klienta bez jakýchkoliv znalostí a zkušeností varovat, že investice do dolarového akciového fondu s portfoliem akcií malých asijských firem pro něj zřejmě není přiměřená. Pokud ale bude klient trvat na tom, že tento fond opravdu chce, může mu zprostředkovatel investici do takového fondu zajistit. Měl by si ale od klienta nechat podepsat, že na investici skutečně trval a vybral si ji sám. Obecně by ale měl zprostředkovatel při hodnocení investičních variant pamatovat na známé Werichovo „přiměřeně, přiměřeně“.
Fikce versus realita
Teoreticky je rozdělení poradců na „poradce“ a „zprostředkovatele“ rozumné. Je ale potřeba, aby tomuto rozdílu rozuměli i klienti – a právě tady je základ medvědí služby této legislativní úpravy kapitálovému trhu. Průměrný klient si jde vždy pro radu, ať už za finančním poradcem nebo do banky. Všechny finanční instituce tak dnes školí své zástupce, aby změnili slovník. Místo věty „pro vás je nejlepší dát peníze do Sporoinvestu“ tak klient uslyší „pro klienty jako jste vy je nejvhodnější Sporoinvest“. Klient ale přitom uslyší jediné – „pro mne je nejlepší Sporoinvest“. „Poradce-zprostředkovatel“ je tak z pohledu zákona z obliga, protože neradil, ale pouze posoudil přiměřenost investice, ochrana klienta se tím ale nijak nezlepšila.
Právě ochranou zákazníka se přitom MiFID velmi často zaklínal. Zatím ale mají všichni pocit, že jediným reálným dopadem je spousta práce se školením poradců, se změnou řady dokumentů a vnitřních pravidel. Ozývají se dokonce hlasy, že než podstupovat šarádu s „poradenstvím-neporadenstvím“, je lepší klientovi nabídnout investici zabalenou do pojištění, která pravidlům MiFIDu nepodléhá. A to je největší problém dnešní regulace finančních služeb – na podobné produkty platí rozdílná pravidla, což bezpečí klientů rozhodně neprospívá.
Upozornění: Tyto texty vyjadřují osobní názor autora. Napsat mu můžete na adresu blog (zavináč) prouza.cz
