HOSPODÁŘSKÉ NOVINY Lety prověření kolegové z jižní Moravy, z ČSSD či z ministerstva financí. Zatvrzelí bojovníci proti současnému prezidentovi. A nadšení zástupci omladiny ČSSD. Tým kolem premiéra Bohuslava Sobotky sice přišel do Strakovy akademie až loni v lednu, ale v okolí předsedy ČSSD se postupně utvářel řadu let.
Sobotkovo nejbližší okolí tvoří osm vedoucích pracovníků, kteří se účastní pravidelných ranních porad ve Strakově akademii. S premiérem se scházejí denně v sedm ráno, tou dobou by měli mít načtený denní tisk a webové zpravodajství. Sestava nejprve zhodnotí průběh včerejšího dne a naplánuje den začínající. Porady se konají každý den od pondělí do čtvrtka – páteční rána má Sobotka vyčleněná pro jednání grémia ČSSD.
Tajemník všech tajemníků
Ranních setkání se účastní mluvčí předsedy vlády Martin Ayrer, ředitelka Sobotkova kabinetu Běla Hejná, šéf Úřadu vlády Pavel Dvořák, šéfporadce Vladimír Špidla, ředitel odboru analýz Marek Ondroušek a premiérův tajemník Petr Šelepa. Pokud není zrovna v zahraničí, dostavuje se i tajemník pro evropské záležitosti Tomáš Prouza. Osmičku doplňuje premiérův politický poradce Oto Novotný.
Ačkoliv se s řadou členů tohoto týmu zná Sobotka už od devadesátých let či od začátku století, nejdéle ze všech má nyní k ruce mluvčího Ayrera – už téměř pět let. Bývalý reportér Novy a mluvčí ministerstva pro místní rozvoj přišel do Lidového domu v roce 2010, kdy na postu vedoucího PR oddělení ČSSD nahradil letitý mediální stín Jiřího Paroubka – Petra Dimuna.
„Cílem bylo zklidnit vztah s médii po té poněkud agresivní tónině ČSSD,“ popisuje Ayrer a tato idea zjevně převládá i při Sobotkově vládním angažmá. „Premiéra často jeho okolí přemlouvá k větší razanci, k autoritativnějšímu způsobu řízení vlády. Ale premiér na to odpovídá, že dílčí šarvátky ho nezajímají a že si chce plnit program krok po kroku,“ říká Ayrer, který z celého týmu tráví s Bohuslavem Sobotkou nejvíce času.
Na jižní Moravu vedou stopy dvojice Dvořák–Šelepa. Šéf „Strakovky“ Dvořák je profesionálním nestranickým úředníkem: do nástupu naÚřad vlády byl tajemníkem městského úřadu ve Slavkově u Brna, kde Sobotka mezi lety 1998 a 2010 dělal zastupitele, a figuroval také ve Sdružení tajemníků městských a obecních úřadů České republiky, kde zastával post – tajemníka.
Šelepa je naproti tomu kovaným straníkem. Předseda obecní buňky ČSSD v Hodoníně, člen širšího vedení jihomoravské organizace, a navíc místopředseda Mladých sociálních demokratů. Role obou Jihomoravanů v Sobotkově týmu je ponejvíce organizační: Šelepa má spolu s Hejnou na starosti vedení Sobotkova kalendáře, Dvořák zase zodpovídá za hladký chod celé Strakovy akademie.
Protiruské sankce a projevy v USA
V Sobotkově éře na ministerstvu financí během Špidlovy vlády má zrod i angažmá státního tajemníka pro EU Tomáše Prouzy. Ten byl na Sobotkově ministerstvu dva roky náměstkem, poté odešel pracovat do Světové banky, kde se vypracoval na seniorního experta pro oblast finančních služeb.
Prouzova role je z celého týmu nejvíce exekutivní – přestože má jeho pozice v bruselském newspeaku mírně dehonestující název „Šerpa“. Sám státní tajemník říká, že svou roli nevidí výlučně v evropských záležitostech, ale chce jí dodávat silný ekonomický aspekt. Pro premiéra připravuje podklady například ohledně protiruských sankcí nebo se zástupci tepláren, elektráren, průmyslu a neziskových organizací formoval českou pozici k energetickoklimatickému rámci pro rok 2030.
„Šerpové jsou od toho, aby řešili problémy. Jejich výhodou je, že zastávají pozici svého premiéra. Pro spoustu předsedů vlád je tím vyřešený ten problém, kdy je ministr zahraničí v koaliční vládě z jiné strany než premiér,“ říká Prouza. Pozice jednotlivých zemí ke klimatickému balíčku se tak řešily dva dny před klíčovou Evropskou radou na dvou úrovních – oficiální večeře „šéfů“, po které následuje neformální jednání Šerpů a velvyslanců, protahující se obvykle hluboko do noci, kde je třeba zjistit, zda a jak lze vyjednávací pozice jednotlivých zemí pozměnit.
Na nedostatek akce si český Šerpa nemůže stěžovat ani při spíše dílčích záležitostech, jako byla třeba reakce na útok proruských separatistů v Mariupolu. „Když k tomu chce Donald Tusk vydat prohlášení, šéf jeho kabinetu obešle 28 dalších Šerpů ve dvě odpoledne a reakci chce mít v šest večer. Za tu dobu je třeba stihnout komunikaci s domácí scénou, především ministerstvem zahraničí, s dalšími Šerpy, abychom věděli, kdo koho podpoří – a samozřejmě vše hlásit premiérovi,“ líčí Prouza.
Na formování premiérovy zahraniční politiky ovšem nemá výlučný patent pouze státní tajemník. S listopadovou cestou do USA například velmi pomohl sociální demokrat Jakub Kulhánek, dříve náměstek ministra obrany a nyní na ministerstvu zahraničí. Pro Sobotku připravoval návrhy jak k článku pro The Wall Street Journal, tak pro jeho washingtonské projevy. Poradci, kteří prezidenta nemusejí Výlučné postavení u Sobotky zastávají i programoví odpůrci prezidenta Zemana. Šéfporadce a sám bývalý premiér Vladimír Špidla byl jedním z těch sociálních demokratů, kteří v roce 2003 zhatili první kandidaturu Miloše Zemana na prezidenta.
A Sobotkův politický poradce Oto Novotný má se Zemanem spory ještě delší dobu – jako poradce mu byl nablízku v letech 1992–1993, kdy Zeman stoupal z řadového člena na předsedu ČSSD, chvíli s ním pracoval i v Lidovém domě.
Ovšem už v roce 1994 se vůči Zemanovi vyhranil a chtěl socialisty směrovat od radikální rétoriky cílící na nespokojené obyvatele k většinovému voliči. Silně antikomunisticky zaměřený Novotný se pak stal ještě na krátkou dobu poradcem premiéra Stanislava Grosse, kdy spolu s Karlem Machovcem a Richardem Dolejšem představoval zastánce modernizace ČSSD po vzoru labouristů Tonyho Blaira. Řadu let byl hlavním analytikem Lidového domu a podílel se na programových dokumentech strany.
Dnes má Novotný v Sobotkově týmu na starosti především politické aspekty premiérova jednání – předvídání výhrad ze strany koaličních partnerů i ze strany prezidenta a reakce na jejich kroky. Při přípravě na Sobotkova mediální vystoupení má politický poradce na starost například otázky týkající se vnitrostranické situace či celkové orientace sociální demokracie. Veterán týmu Špidla naproti tomu řeší především vládní agendu, tedy připomínkování ministerských materiálů, které míří na jednání vlády, nebo hlídání plnění koaliční smlouvy. Zároveň Špidla dodává celému týmu strategičtější, dlouhodobější rozměr, který není omezený pouze na nutnost řešit aktuální témata.
Naopak vedoucí analytiků Marek Ondroušek je v Sobotkově týmu nejmladší. V devětadvaceti už má za sebou vedení sekce odborného zázemí v Lidovém domě, během jednání mezi ČSSD, ANO a KDUČSL dával dohromady text koaliční smlouvy. Jeho úlohou je dodávat premiérovi tvrdá data.
„Mám pod sebou experty na zdravotnictví, sociologii, dopravu, fondy… Pracujeme především se statistikami Eurostatu nebo Českého statistického úřadu, ministerskými materiály a podobně. Když je třeba, aby premiér na něco reagoval, připravíme podklady a předáváme to Martinu Ayrerovi, který tomu dodá ten správný PR rozměr,“ popisuje Ondroušek.
Muž za oponou
Vedle týmu ve Strakovce, který pracuje primárně s oficiálními dokumenty, každý premiér potřebuje i zákulisní informace z politiky a byznysu. V této roli je v souvislosti se Sobotkou už řadu let nejčastěji skloňováno jméno vlivného pražského advokáta Radka Pokorného. Muže, který pracoval například pro ČSOB, ČEZ či Agrofert (a byl také členem dozorčí rady společnosti Economia, která vydává HN), označoval za Sobotkova „řídícího“ například premiérův vnitrostranický rival Michal Hašek.
Sobotka s Pokorným se přitom v začátcích své kariéry setkali jako soupeři. Pro Zemanovo zvolení předsedou v roce 1993 byla klíčová podpora Mladých sociálních demokratů. Sobotka tehdy po boku Karla Březiny patřil mezi spojence budoucího premiéra a prezidenta, Pokorný byl naopak už tehdy proti Miloši Zemanovi.
„I v době, kdy jsme stáli na opačných stranách barikády, se choval slušně, takže náš vztah to nenarušilo,“ popisuje Pokorný. Zákulisní informace, že má na rozhodování premiéra podstatný vliv, označuje za pomluvy. „Nejsem žádný jeho pravidelný poradce, na Úřadu vlády jsem za jeho vládnutí nikdy nebyl. Slávek Sobotka je v první řadě můj kamarád, už pětadvacet let.“
Jakub Kalenský, Hospodářské noviny, 23. 3. 2015
