Změny způsobené digitální revolucí jsou bezesporu nejdynamičtějším procesem, jehož jsme v současnosti svědky. Realita nás vždycky předbíhá. Dozvíme se o problému, uvedeme vládní kola do pohybu, než se ale dotočí, vynoří se deset problémů nových, akutnějších. To by nás samozřejmě nemělo odradit od snahy tyto problémy řešit, naopak jako koordinátor digitální agendy je považuji za svou hlavní pracovní náplň. Přes smršť těchto stále nových problémů nesmíme zapomínat na to, že hlavní přidaná hodnota vlády v procesu digitální revoluce spočívá v dlouhodobých strategických opatřeních.
BLÁHOVÉ PŘEDSTAVY
Mám na mysli především otázku vzdělávání, protože co může být z hlediska budoucnosti naší společnosti strategičtějším a dlouhodobějším tématem? Nebudu psát o tom, že aby byly naše podniky konkurenceschopné, musejí jít všichni studovat informatiku, případně strojařinu. Ani o tom, že by snad mělo být nějakými kvótami omezeno humanitní vzdělávání, jak by si někteří kapitáni našeho průmyslu ve snaze udržet si levnou pracovní sílu přáli. Právě naopak.
Bylo by bláhové měnit vzdělávací systém, který nám připraví „lidské zdroje“ do roku 2070, jen proto, že v roce 2016 je v nějakém sektoru málo zaměstnanců. Tento přístup nefungoval v plánované ekonomice a nebude fungovat ani nyní. Potřeby trhu práce je stále těžší odhadovat na dekádu dopředu, natož na celý aktivní život jedince. Každý by proto měl jít bez obav studovat obor, ve kterém cítí, že může vyniknout. Koho počítače nebaví, nikdy nebude dobrým informatikem. Stát by mu namísto prezentace jediné možné cesty měl umožnit rozvinout jeho přirozený talent, jímž může společnosti prospět více než jako podprůměrný informatik.
Vedle ekonomické logiky bychom neměli zapomínat, že možnost svobodně rozhodovat o své budoucnosti je jedním ze základních práv každého člověka. Vyspělá společnost by mladým lidem ve všech úrovních vzdělávání i starším lidem v celoživotním vzdělávání měla umožnit realizovat se tak, jak uznají sami za vhodné. Škola 4.0 proto neznamená informatický obor. Školou 4.0 mohou být všechny obory, pokud své absolventy připraví i na radikální změny povolání několikrát za život. Těm se v budoucnu nejspíš nebude možné vyhnout – potřeby trhu práce se mění se změnami struktury ekonomiky. A ta reaguje na stále se zrychlující technologický pokrok a stále tvrdší konkurenci globalizované ekonomiky.
Jak tedy školy 4.0 docílit? Technikům a informatikům dát sociálně-vědní základ včetně společenských dovedností. A studenty uměnovědních oborů vybavit základem informatickým a digitálním. Všechny důkladně učit jazykům. Celý systém podpořit důkladným celoživotním vzděláváním, které umožní zaměstnancům držet krok s dobou i v pokročilém věku. Nijak nechci degradovat potřebu specializace, ta je samozřejmě velmi důležitá. I specialisté ale musejí být připraveni na možnost, že budou muset v průběhu své kariéry zcela změnit obor, a měli by být schopni sledovat a chápat své okolí i za hranicemi České republiky.
VÝZVY ZA HORIZONTEM
Tyto takzvané transverzální schopnosti budou v budoucnu základem úspěchu nejen v práci, ale také v soukromém a veřejném životě. Na tyto oblasti lidského života nesmíme zapomínat. Hlavní ambicí vzdělávacího systému nesmí být pouze vychovávat kompetentní „lidské zdroje“ pro firmy, ale obávám se, že budeme stále více potřebovat také kompetentní občany, kteří jsou schopni pracovat s informacemi, analyzovat je a autonomně se rozhodovat. Potřebujeme zkrátka školství, které co nejlépe připraví naši společnost i na ty výzvy, které ji v budoucnu čekají, ale o nichž zatím nic nevíme.
psáno pro E15
