První je podpora a intenzivnější rozvoj principu sdílení automobilů. Cílem této snahy je snížit počty vozidel ve městech.
Druhou prioritou je využívání hybridních vozů a elektromobilů. „Mnoho měst zvažuje, že zakáže vstup aut s dieselovým motorem do svých center, a tento trend myslím bude silnější a silnější,“ říká k tomu Peťovský.
Třetí prioritou je rozvoj autonomního řízení, díky kterému chce společnost docílit ještě větší dostupnosti a především bezpečnosti svých služeb.
Taxislužba, nebo víc?
„Uber je technologická firma a má více byznys modelů, kterým se věnuje,“ řekl Peťovský. Společnost se tak nezaměřuje pouze na městskou mobilitu, ale i na rozvoz jídla, propojování kamionové dopravy a další služby.
„V České republice Uber poskytuje především aplikaci propojující lidi, kteří mají zájem cestovat z bodu A do bodu B, s lidmi, kteří mají volné auto,“ upřesnil Peťovský.
„Naší výzvou je, aby každé auto, které je ve městě, bylo sdílené. To je ta vize, kam se máme ve městech ubírat, a technologie jako Uber a jiné tomu napomáhají,“ dodal.
Tradiční podnikatelé a sdílená ekonomika
Firmy jako Uber nicméně v současné době narážejí na odpor tradičních poskytovatelů služeb, kteří se musí často řídit omezujícími pravidly. V současné době se proto debatuje o tom, jak pro všechny vytvořit rovné podmínky.
„Myslím si, že sdílená ekonomika nemůže vytlačit tradiční podnikatele. Každý si najde svůj byznys model. To, že se modely mění, je přirozené,“ řekl během debaty Tomáš Prouza, bývalý státní tajemník pro evropské záležitosti.
„Dnes se mění i ochota platforem spolupracovat se státem,“ dodal. Firmy si podle něj uvědomují, že by bylo vhodné, aby existovala pravidla pro všechny. Dále je Prouza přesvědčen, že subjekt stojící mimo pravidla může ze situace těžit, ovšem jen krátkodobě. „Z dlouhodobého hlediska to všem ubližuje,“ řekl.
„Jednotná pravidla jak pro taxikáře, tak pro Uber je možné nalézt. Je nutné najít konsenzus,“ míní Peťovský.
Peťovský jako příklad koexistence různých způsobů dopravy uvedl Londýn, kde funguje trh s klasickými černými taxi vedle propracovaného systému hromadné dopravy a služby typu Uber. Za dobu přítomnosti Uberu v Londýně se navíc počet tradičních černých taxi nesnížil, což dle Peťovského nasvědčuje tomu, že trh se nekanibalizoval.
Výrazný přínos pro stanovení jednotných pravidel fungování sdílené ekonomiky by mělo přinést rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ještě v roce 2017. To by mělo přinést harmonizaci národních legislativ v jejich přístupu ke sdílené ekonomice a mimo jiné také vyjasnit, zda bude společnost Uber považována za klasickou přepravní službu či za digitální platformu.
Využít technologie
S problematikou sdílené ekonomiky rovněž souvisí otázka placení daní. Podle Prouzy by měla Česká republika stanovit konkrétní finanční limit, na základě kterého by bylo možné rozeznat přivýdělek od klasického příjmu. Dodává, že by bylo možné orientovat se na základě hodnoty minimální mzdy. Pokud by tedy například řidič Uberu nepřekročil tuto hranici, byl by jeho zisk považován za přivýdělek.
Další oblastí, na kterou Prouza upozornil, je přístup České republiky k technologiím. Jako příklad uvedl systém EET, který by mohl pomoci i samotným řidičům Uberu, kdy by data získaná tímto systémem mohla sloužit jako podklad pro vedení účetnictví.
Prouza situaci shrnul slovy, že Česká republika disponuje informacemi, avšak ještě s nimi neumí zcela efektivně pracovat. Inspiraci by proto mohla hledat v zahraniční, tak aby našla lepší způsoby, jak snížit a zefektivnit státní administrativu za pomoci moderních technologií.
