iDNES.cz Výsledek referenda zhoršil vyjednávací pozici Řeků, byť si aténská vláda myslí opak. Mezi evropskými politiky je teď důvěra k Řekům minimální, říká státní tajemník pro evropské záležitosti Tomáš Prouza. „Přijde obrovská deziluze z toho, co si Řekové odhlasovali,“ dodává. Otázka v referendu byla podle něj záměrně příliš složitá a zaměřená na emoce.
Jaký signál vyslali Řekové Evropě svým výrazným NE v nedělním referendu?
Výsledky ukázaly, že když máte dobře připravenou propagandu, jste schopni voliče přesvědčit téměř o čemkoliv. Většina Řeků nevěděla, o čem doopravdy hlasuje. A díky propagandě řecké vlády si mysleli, že hlasují o něčem jiném.
O čem?
Hlasovali o národní hrdosti, celé referendum bylo postavené my versus oni. Místo toho, aby hlasovali o tom, zda jsou ochotni se zmodernizovat, aby se z Řecka stala země 21. století a ne někdy z první poloviny 20. století.
A kdyby byla otázka takto položena, hlasovali by jinak?
Myslím, že ano. Kdyby otázka byla postavena „chcete zůstat v eurozóně nebo chcete odejít“, byl by výsledek opačný. A možná ještě výrazněji, třeba v poměru 70 ku 30, protože Řekové chtějí zůstat v eurozóně. To referendum ale bylo připraveno tak, aby bylo pro lidi zcela nepochopitelné. A vláda navíc odstartovala tvrdou kampaň za variantu ne. Pak to nemohlo dopadnout jinak, než to dopadlo.
Co tedy tak nesrozumitelně postavenou otázkou řecká vláda sledovala?
Chtěli, aby o hlasování rozhodovaly emoce. Byla to otázka na pět řádků, bylo to postavené ve stylu „chcete se vzdát?“. A tak o tom mluvila i řecká vláda. Chtěla to vlastně od začátku, chtěla se vymezit vůči zbytku Evropy, vůči věřitelům. A tvrdí, že dokážou vyjednat lepší podmínky. Já myslím, že to bude naopak. Pokud vůbec bude ještě ochota Řecku pomáhat, tak podmínky budou nakonec mnohem tvrdší.
Evropa řeší Řecko, ale potřebuje sílu i jinde
A myslíte, že ochota z evropské strany dál jednat bude, nebo už pohár trpělivosti přetekl?
Určitě bude ochota hledat s řeckou vládou nějaké řešení, ale na druhou stranu nebude rozhodně ochota dělat nějaké zásadní ústupky.
Evropští politici už říkají, že toto rozhodnutí přinese Evropě vážné problémy. Jaké problémy by mohly nastat?
Mohou se objevit na více úrovních. Už jenom to, že se neustále zachraňuje jedna země, když všichni ostatní, ať už je to Portugalsko, Španělsko či Irsko, splnili, co slíbili. A tady máme jednu zemi, která opakovaně slibuje a opakovaně své sliby porušuje. A druhá úroveň, pokud se vztahy vyhrotí, Řekové už před referendem začali vyhrožovat že mají v řadě oblastí právo veta a že se s nimi podle toho bude muset jednat. Sedmadvacet členů klubu dodržuje psaná i nepsaná pravidla, a pak je tu jeden, který sice chce zůstat jeho členem, ale zároveň se velmi nahlas vysmívá pravidlům, které v něm fungují.
Mohly by tyto postoje Řecka paralyzovat chod eurozóny či EU?
Paralyzovat ne, budou se muset jen hledat alternativní řešení, bude to složitější a bude to déle trvat. Evropa přitom není v situaci, kdy si může dovolit plýtvat energií. Většina zemí se musí soustředit na to, aby zajistila ekonomický růst – Česko je teď výjimkou – a nepotřebují tyto šarády kvůli jedné zemi, která se rozhodla, že poruší úplně všechno, co platí.
Důvěra k Řekům je teď minimální
Může usnadnit další vyjednávání ohlášená rezignace řeckého ministra financí Janise Varufakise?
Určitě to pomůže, protože si vůbec nedokážu představit, jak by mohl jednat s lidmi, které před třemi dny nazval teroristy.
Ale premiér Alexis Tsipras volí podobnou rétoriku jako odcházející ministr financí…
On sám má teď zřejmě pocit velkého vítězství, na druhou stranu důvěra v Tsiprase je teď velmi nízká. Předminulý týden se před ostatními hlavami států na Evropské radě dva dny tvářil, že se chce domluvit. Odletěl domů a tři hodiny po návratu vyhlásil referendum. Ale Varufakis byl ještě větší extrém.
Je v této situaci vůbec možné dosáhnout nějaké dohody tak, aby obě strany byly spokojené?
Určitě ano. Ať se děje, co se děje, Řecko je součástí Evropy a mělo by být součástí Evropské unie. A pokud bude chtít, je zájmem Unie, aby bylo Řecko uvnitř. Ale musí chtít i řecká vláda a musí pro to něco udělat.Zadarmo to být nemůže. Budou muset po těch letech slibů začít reformy skutečně dělat. Samozřejmě jsou v těžší situaci třeba ve srovnání s Portugalskem. Řecko nemá téměř žádný průmysl, nemůže o tolik víc sázet na export jako Portugalci, kteří na něm postavili svou reformu. O to víc to bude bolet.
Řekové přitom říkají, že už se uskrovnili dost, že už na ně reformy bolestivě dopadly.
Jenže nedělali to, co je skutečně potřeba. Škrtání veřejných výdajů dlouhodobý růst nenastartuje. Potřebují začít vybírat lépe daně, ale jejich správa je stejně nefunkční jako před pěti lety. Neotevřeli ekonomiku zahraničnímu kapitálu tak, jak by mohli. Stále převládá přesvědčení, že v řadě případů je zaměstnanecký poměr spíše řešením sociální situace než tím, že zaměstnance skutečně potřebujete. Zdaleka neřezali tak hluboko, jak by mohli.
Evropa měla víc dohlížet, jak plní Řekové sliby
Udělala Evropa v těch předchozích vyjednáváních v něčem chybu?
Velmi často jsme měli pocit, že sliby stačí. Už na začátku, před lety, měla Evropa klást důraz na to, aby skutečně vymáhala, co řecká vláda přislíbila. V tom měla být Evropa tvrdší.
V minulosti se ukázalo, že pokud EU opravdu něco chce, tak to dokáže prosadit, jako například opakované referendum v Irsku o Lisabonské smlouvě. Proč se to teď nepovedlo?
To ale i vlády samotných zemí měly zájem na změně. Řecká vláda naopak tuto chvíli zastává postoj, že bude umět účinněji vyjednávat ve chvíli, kdy má za sebou mandát odmítnutí. Ale myslím, že je to přesně naopak, jednání to jenom zkomplikuje a prodlouží. Pokud bude Řecko cokoliv chtít, bude muset přijít nový záchranný program, což jsou jednání na týdny a měsíce, nikoliv na 48 hodin, jak slibuje Tsipras. Myslím, že přijde obrovská deziluze z toho, co si Řekové odhlasovali, a že postupně propagandu vlády prokouknou. Ale bude to nějakou dobu trvat a bude to o to víc bolet, než kdyby Tsipras dokázal najít nějakou alternativu na konci června.
Jaké poučení z toho, co se děje teď v Řecku,plyne pro Česko, pro české politiky?
Evropa udělala, co mohla. Poučení je takové, že pokud máte nějakou vládu, která se rozhodne své občany výrazně klamat, Evropa jako celek nemá žádnou protiváhu. Téměř se nedostala do řeckých médií, nemohla s Řeky mluvit přímo a vysvětlovat, že referendum, jak ho Tsipras předložil, je nesmysl. A to v této situaci bylo nejtěžší. Rozhodovalo se o něčem, co má dopad na celou Evropu, ale jedna strana této debaty neměla prakticky žádný způsob, jak voliče oslovit.
