Konečně už i ve Strakově akademii po třech letech pochopili, že dusit ekonomiku je nesmyslné a nic to nepřináší. Jenže i otočení kormidla a snaha o větší utrácení působí stejně bezradně.
Minulý týden zazněla od vlády, která si dala marketingovou nálepku „rozpočtové odpovědnosti“, velmi zajímavá věta. „Ekonomiku už není třeba dusit více, než je nezbytné,“ zaznělo po jednání premiéra s ministrem financí. Pomiňme to, že touhle větou vláda přiznává, že Českou republiku přivedla do recese zbytečně a že Nečasova deka vůbec nemusela naši ekonomiku takhle tvrdě dusit. Mnohem horší ale je, že první náznaky pokusu oživit české hospodářství působí stejně amatérsky jako poslední tři roky fiskální politiky, která vedla k nejdelší ekonomické recesi a nejvyšší nezaměstnanosti v historii České republiky.
Velmi podivné bylo zdůvodnění, proč bude vláda utrácet víc. Důvodem není to, že chce vláda oživit ekonomiku, snížit nezaměstnanost nebo podpořit nějakou speciální oblast, která zlepší dlouhodobou konkurenceschopnost české ekonomiky. Ó nikoliv, více budeme utrácet prý proto, že si půjčujeme levně a tedy ušetříme na úrocích. Také vám takové zdůvodnění zní divně, zejména od takzvaně „odpovědné“ vlády? I když pomineme to, že nadsazování nákladů na servis státního dluhu je oblíbeným trikem ministra financí v tom, jak si udělat dostatečné rezervy a v průběhu roku mít dost peněz na různé nečekané výdaje (podobně jako je oblíbeným trikem posledních let výrazně nadsazovat očekávaný ekonomický růst a tak předstírat vyšší očekávané daňové příjmy)?
Přestat s přehnaným dušením české ekonomiky je vskutku načase, problémem ale je, že vláda při plánu expandovat ignoruje ekonomickou realitu stejně, jako ji ignorovala v době, kdy plánovala nesmyslné zvyšování daní a škrtání výdajů. Existuje několik základních pravidel pro nakládání s veřejnými penězi, které platí po celém světě, vláda ale zdá se netuší, že něco takového existuje. Pokud už se ale rozhodla rozbít prasátko s úsporami vydřenými především z chudších a bezbrannějších skupin obyvatel, měla by aspoň velmi usilovně přemýšlet, co za vyšší výdaje získá. Platí přitom, že velikost fiskálního multiplikátoru (což je ekonomický ukazatel, popisující, jak velký vliv má změna veřejných výdajů na ekonomiku) závisí na tom, jaká rozpočtová opatření vláda provádí.
Nejsilnější negativní dopady má omezení vládních investic, zatímco omezení běžných provozních výdajů včetně mezd státních úředníků má dopad minimální. Pokud by chtěla vláda ekonomiku stimulovat pomocí další úpravy daňových sazeb (tentokráte výjimečně směrem dolů), bude mít mnohem větší přínos snížení daní z příjmu než daně ze spotřeby. Různé hrátky s odpisy a dalšími parametry daňového systému pomohou jen někomu a rozhodně nejsou plošným prorůstovým opatřením, které by mohlo českou ekonomiku nakopnout a lidem vrátit důvěru v budoucnost.
Pokud má jít při ohlášeném konci zbytečného dušení české ekonomiky jen o líbivé předvolební gesto, pak je jedno, co vláda udělá. Pokud by ale chtěla peníze z vládního prasátka použít rozumně, měla by předložit jasný a důvěryhodný plán, který bude postaven na vyšších investicích, rozšíření prostoru pro podnikání (snížením byrokracie i počtu úředníků) a snížením daní z příjmu tak, aby firmám a především lidem zůstávalo víc a byli motivováni k vlastní investiční aktivitě. Na takový rozumný plán ale asi není ve Strakově akademii, hasící jeden požár z vlastní dílny za druhým, dostatek kapacity.
Rychlé komentáře autora k ekonomickému dění najdete na jeho Twitter účtu @prouzatomas. Napsat mu můžete na adresu blog (zavináč) prouza.cz
