Minulý týden byly noviny zas plné Řecka. Evropská unie, respektive eurozóna, mu hodila další záchranný kruh, i když tonoucího unášejí proudy dál na volné moře. Pokud nepadne rozhodující slovo (ať už eufemistická „restrukturalizace dluhu“, nebo přímočařejší „bankrot“), bude se řecká agónie prodlužovat.
To možná není krátkodobě až tak na škodu – v Řecku projdou alespoň nějaké reformy a řecká ekonomika tak do budoucna trochu posílí a zbaví se největších zátěží.
Vrtěti Řeckem
Zábavné ovšem je, jak se Řecko vrátilo na českou politickou scénu. Loni před volbami fungovalo Řecko pravicovým stranám jako výborný strašák na voliče. Spíš než rozumová analýza přitom zafungovala neznalost světa mimo českou kotlinu. Pokud se teď některý čtenář urazil, omlouvám se – ale kolik z těch, kteří vážně přikyvovali větě Nechceme skončit jako Řecko, skutečně chápe, v čem spočívají řecké problémy a proč dnes Česká republika jako Řecko (zatím) skončit nemůže?
Když se v posledních dvou týdnech začala rozpadat vládní koalice, důvěra lidí ve vládu a její představitele se propadla na historická minima, a kdyby jim nešlo o chleba, tak navrhované pokusy o reformy nebude podporovat ani většina koaličních poslanců, najednou se opět objevilo jako hlavní argument Řecko. Navíc se zdá, že staré triky fungují i dnes. Stačí chvíli mluvit o tom, jak Řecko potřebuje pomoci a jak mu trhy nevěří – a najednou je tady pozoruhodný návrh na další zvyšování daní.
Čeští politici přeřazují na jihozemskou rychlost
Snaha o další zvýšení DPH byla sice jen pokusným balonkem, který má připravit půdu pro jiné cesty zvyšování příjmů státního rozpočtu, je ale smutné, že řecký argument někdo vůbec bere vážně. Česká koruna zůstává i přes pochybnou politickou situaci supersilnou měnou a investoři vnímají český stát jako důvěryhodný – ostatně stačí se podívat na výsledky emisí státních dluhopisů a státních pokladničních poukázek, které investoři bez problému kupují i s výnosem nižším než ještě před pár měsíci.
Přesto tu však je jedna skupina, která by měla řecký odstrašující příklad brát vážně – vládní politici. Součástí jejich mandátu byly bezpochyby reformy, jenže při jejich přípravě jako by se naši politici nakazili řeckým virem „čím méně a čím později, tím lépe“. Jinak si snad ani nelze vysvětlit to, v jaký paskvil se přetvořila penzijní reforma a jak tvrdohlavě vláda opakuje chyby ve zdravotnictví. Místo podpory podnikání se v řadě oborů zhoršuje šance na vstup do odvětví, a když si člověk čte poslední návrhy legislativy v oblasti finančních služeb, má pocit, že si tvorbu zákonů zcela zprivatizovala skupinka významných firem.
Qui bono?
Pokud tedy chce někdo strašit Čechy Řeckem, měl by si uvědomit, že Řecko má problémy proto, že místo šancí na úspěch pro všechny podporovalo zisk jedné úzké skupiny. Nechceme-li dopadnout jako Řecko, je nejvyšší čas zamyslet se nad tím, jak se poslední dobou v Čechách tvoří pravidla hry a komu doopravdy prospívají.
Upozornění: Tyto texty vyjadřují osobní názor autora. Napsat mu můžete na adresu blog (zavináč) prouza.cz
