Řecko: záchrana nebo odklad smrti?

Dnešek přinese další díl řecké komedie, nazvané Jak pejsek s kočičkou restrukturalizovali státní dluh a reformovali ekonomiku. Zhruba tak totiž vypadá podivná fraška, která se okolo řeckého dluhu hraje, i když všem realistům je od prvního dne jasné, že výsledek může být jediný – záchrana Řecka za každou cenu.

A nejde přitom o cenu, kterou za svou záchranu zaplatí sami Řekové. Ti si totiž na náklady, které budou muset vynaložit, už dávno vydělali pomocí neplacení daní, čerpání štědrých dávek, braní přehnaně vysokých státně-zaměstnaneckých platů a kreativním účetnictvím od nejmenšího podnikatele až po ministerstvo financí. Šoková terapie navíc řecké ekonomice výrazně pomůže a větší konkurence spolu s větším tlakem na alespoň částečné dodržování pravidel a placení daní posílí fungování Řecka mnohem více než pokračující injekce peněz ze státního rozpočtu.

Tedy pokud jsme optimisté. Na rozdíl od Irů a částečně i na rozdíl od Italů totiž Řekové provádějí reformy a snaží se o dodržování pravidel pouze pod silným tlakem zvnějšku. Až vnější tlak po nadcházející výměně dluhopisů poleví (a až se po volbách dostane k moci nová vláda), bude pokušení k „úpravě“ dohodnutých podmínek obrovské. Velmi rychle tak může dojít k zastavení ekonomických reforem místo jejich prohlubování, protože dnešní změny v Řecku často jen kloužou po povrchu, a k opětovnému navyšování dluhu.

Dnes přitom většina Evropská unie cítí povinnost Řecko zachránit téměř za jakoukoliv cenu. Za rok nebo za dva ale bude únavový syndrom z Řecka výrazně vyšší a natažená řecká ruka by tak mohla zůstat prázdná. Na dosavadní snahu o záchranu Řecka totiž politici čerpali především svůj politický kapitál, zatímco ekonomický kapitál využívali bez omezení a bez ohledu na to, kolik vlastně bude řecká záchrana stát – hlavně aby vypadali politicky dobře. Pokud by ale po řeckých volbách záchranný plán selhal, žádný evropský politik nebude chtít dál na Řecko plýtvat svůj politický kapitál – a penězovod do Řecka se uzavře. Je přitom jasné, že bez masivního tlaku ze strany Německa a Francie (a bez ochoty Evropské centrální banky neomezeně podporovat evropské banky) by Řecko nemělo šanci si žádné úlevy vyjednat. A pokud by od Řecka dali kvůli neplnění podmínek ruce pryč politici z ostatních zemí EU, dostane Řecko už jen jednu půjčku – na znovuzavedení drachmy.

I když možná ne, protože celá řecká komedie byla v posledním roce vedena jedním jediným zájmem – udržet eurozónu pohromadě a nebýt tím politikem, který připustí její rozpad bez ohledu na to, kolik to bude stát a že by existovala ekonomicky mnohem výhodnější řešení. Pokud dnes dojde ke schválení konverze dluhopisů (a ekonomicky lepší řešení neexistuje), bude velmi zajímavé sledovat, jak se bude řecká vláda chovat dál – a zejména jak se zachová nová vláda po volbách.

Zatím se totiž zdá, že se řečtí politici na rozdíl od těch italských, portugalských nebo španělských politiků příliš nepoučili a že místo ekonomické teorie čtou spíše příběhy o pejskovi a kočičce. Alespoň tak působí návrhy řeckých reforem před tím, než dojde znovu a znovu ke korekci ze strany EU, ECB a MMF. V každé jiné zemi by se všichni radovali, že díky souhlasu investorů s polobankrotem přežili klinickou smrt. U Řecka ale ještě řadu let nebude jasné, zdali zemi čeká rekonvalescence nebo šlo jen o odklad smutné diagnózy.

Ryché komentáře autora k ekonomickému dění najdete na jeho Twitter účtu @prouzatomas. Napsat mu můžete na adresu blog (zavináč) prouza.cz