Řecko se hodilo ve volbách před dvěma lety, nastává čas Portugalska

O strašení Řeckem (které je dokonce dvojitým odstrašujícím příkladem n péče o veřejné finance a ještě horší snahy o jejich přehnaně rychlo konsolidaci) před volbami v roce 2010 se toho již napsalo hodně. A řeckou kartou se občas v našich politicko-ekonomických diskusích občas hraje dál – a pořád s důrazem na špatný stav veřejných financí, zatímco tu druhou negativní řeckou lekci z přehnaného tlaku na snižování schodku většina diskutujících z pohodlnosti opomíjí. Nehodí se jim totiž příliš do krámu.
A ještě méně se řadě lidí do krámu hodí příklad Portugalska. Na rozdíl od Řecka o něm většina lidí moc neví. Nejezdíme tam na dovolenou, příliš se tam nestávkuje a demonstranti nezapalují auta na ulicích. Místo toho sociálně demokratická vláda po volbách loni v létě nastartovala ozdravný program a v zájmu podpory své země udělala vše, co jí trojka (Evropská unie, Evropská centrální banka a Mezinárodní měnový fond) eufemisticky řečeno „doporučila“.
Během čtyř předchozích kontrolních návštěv zástupci trojky portugalskou vládu chválili za snahu rychle snižovat deficit. Jenže podle nových čísel je jasné, že Portugalsko nemá šanci požadovaných výsledků dosáhnout. Ne proto, že by nechtělo a plnění dohod se vyhýbalo jako Řecko, ale protože ekonomická realita prostě platí.
Veřejné výdaje sice klesly více, než trojka požadovala – ale daňové příjmy klesly ještě výrazněji i přes navyšování sazeb většiny daní. Klesají tak výnosy z vyšší DPH, klesají výnosy z vyšších přímých daní, klesají výnosy ostatních daní nepřímých. Klíčem k lepšímu výsledku veřejných financí je tak škrtání kapitálových výdajů (pokles o 25 % příliš pokusům o nastartování ekonomiky v recesi nepomůže) a především škrty v bonusech státních zaměstnanců.
Ze zvyšování daní hlava nebolí. Toho, kdo je zvyšuje… 

Bude zajímavé sledovat, jak si s portugalskou situací poradí trojka – těžko může začít kritizovat někoho, koho až dosud chválila, a kdo dělá všechno, co mu trojka doporučila. Bude zřejmě muset souhlasit s rozvolněním cílů pro deficit veřejných financí, protože to dává mnohem větší smysl než další bezhlavé škrtání jako test pro ty, kteří se snaží dostat z problémů vlastní silou.
A proč to má zajímat české čtenáře? Těch důvodů je hned několik. Příklad Portugalska velmi jasně ukazuje, že zvyšování daní opravdu není v evropských poměrech cestou, jak léčit veřejné finance. Mnohem důležitější je ale portugalské připomenutí toho, že výrazných úspor lze dosáhnout omezením rozbujelé státní správy – a jak bohužel ukazuje nedávná česká zkušenost, tuhle cestu nikdo prosazovat nechce. Škrtat je přitom kde – v roce 2005 jsme na ministerstvu financí zjednodušili agendu a zrušili 15 % míst. Pokud by podobně postupovaly i ostatní úřady a pokud by stát lépe nakupoval materiál pro svůj provoz, mohly úspory dosahovat miliard a vláda nemusela od příštího ledna znovu zvedat daně. Jenže ono je samozřejmě jednodušší zvednout daně než škrtat výdaje tam, kde se mě to dotýká.
Nejdůležitější portugalskou lekcí ale je to, že schodek státního rozpočtu na nějaké úrovni není zlaté tele. Nemá tedy cenu ho vzývat – zázraky neudělá a štěstí nám nepřinese. Spíše budeme litovat, že jsme zůstali v zajetí tohoto zlatého telete tak dlouho…  


Rychlé komentáře autora k ekonomickému dění najdete na jeho Twitter účtu @prouzatomas. Napsat mu můžete na adresu blog (zavináč) prouza.cz

Share