Debaty o výši platu a rostoucích cenách bývají v Česku vždycky hodně vášnivé. Ale téma rozumného nakládání s penězi je jaksi společenským tabu. Vězí za tím často nedůvěra k finančnímu trhu a nízká gramotnost.
„Já tomu nerozumím,“ právě tuto větu zaslechnete nejčastěji, pokusíme–li se s někým bavit o penězích. Divoké historie budování tržní ekonomiky v devadesátých letech si vybírá svou daň. Kupovaná privatizace, dlouhý řetězec krachů bank i relativně nedávná nečinnosti dozorových orgánů v kauzách jako byly KTP Quantum nebo Helvag, přinesla české populaci značný handicap nedůvěry ve finanční trh. Z mnoha průzkumů veřejného mínění vyplývá skeptický názor: „Vždyť je to vlastně jedno, protože mě okradou tam i tam, nejlepší je nechat všechny své peníze ležet na účtu v bance, protože můžu věřit jenom té velké kamenné instituci“.
Nedůvěra ochromuje
Nedůvěra k finančním institucím vyúsťuje v nezájem ptát se a pátrat po informacích. Snižuje imunitu vůči reklamám, často velmi sugestivním a klamavým. Odzbrojuje tváří v tvář agresivním metodám prodejců nejrůznějších finančních produktů, včetně nevhodných pojistek nebo předražených úvěrů. Brání zvyšovat vlastní finanční gramotnost a učit se dobře starat o své peníze.
Na českém finančním trhu jsou stovky produktů, každý měsíc, každý týden přibývají další. Jejich názvy jsou často zavádějící, parametry se vykazují různými způsoby. Sehnat podstatné informace dá dřinu, porovnat nabídku na trhu je často téměř nemožné.
Samozřejmě by bylo ideální, kdyby na každý produkt existovala jedna stránka se základními parametry, spočítanými na základě jednotné metodiky a s použitím jednotných názvů. Ale toho se asi nedočkáme. Finanční instituce nestojí o snadnou porovnatelnost svých produktů. Možná proto, aby se neukázalo, jak málo se liší od konkurence, nebo že nejsou výhodné, jak o nich tvrdí reklama.
Při diskusích o špatné úrovni finanční gramotnosti v Čechách se často jako odstrašující příklad uvádí rostoucí zadlužení nízkopříjmových skupin obyvatel a jejich ochota brát si bezhlavě úvěry. Zkušenosti ze světa přitom ukazují, že nejlepší obranou je vzdělávání a nejlepší zbraní zajištění informační povinnosti. Pokud by u každé půjčky muselo být vedle sazby RPSN (které stejně skoro nikdo nerozumí) uvedeno, kolik klient zaplatí měsíčně a kolik zaplatí celkem, možná by si lidé mnohem lépe uvědomili, že jaký luxus je pro ně některý úvěr.
Šance pro batolata
Pro budoucí generace bude jistě prospěšné zavedení finančního vzdělávání do škol. Koncept začala vláda připravovat už v roce 2005 a nyní už máme první vzdělávací projekty, jsou načrtnuty standardy vědomostí, které by o penězích a nakládání s nimi měly děti mít. Dnešní batolata budou ve světě financí jako ryba ve vodě, budou vědět, co chtějí a požadovat kvalitní služby za slušnou cenu.
Zatím je to hudba budoucnosti, Je potřeba řešit palčivější problémy, zejména jak pomoci těm, kteří už do školy chodit nebudou – rizikovým skupinám, lidem s nižším vzděláním, s nízkými příjmy, seniorům, nebo těm, kteří nemají k finančnímu trhu důvěru.
Stát spolu s Českou bankovní asociací a dalšími asociacemi na počátku roku slavnostně spustil web základních informací o struktuře finančního trhu a finančních produktech. Jenže většina informací na něm pouze dubluje to, co už se dá dávno najít na jiných finančních webech, často v mnohem kvalitnějším provedení. Internetová komunikace je jistě hezká a užiteční věc, ale bohužel jen pasivní, a tedy určena především pro aktivní a mladé lidi, kteří umějí a jsou zvyklí si v síti informace vyhledávat.
Reformy bez gramotnosti
Internet zatím nemůže ve větší míře zatím oslovit nejrizikovější skupiny obyvatelstva. Pokud by jim chtěl stát opravdu pomoci, měl by k tomu využívat jiné prostředky, jako se to děje v ostatních vyspělých evropských státech: Podporovat práci občanských sdružení, spotřebitelských organizací, tlačit na vytváření takového prostředí na finančním trhu, které by všechny instituce nutilo k etickému chování, k poskytování jasných a srozumitelných informací.
A je tu ještě jeden aspekt. Pokud nebudeme mít národ, který rozumí penězům a zná jejich cenu, těžko budeme úspěšně realizovat dva klíčové kroky reformy veřejných financí – důchodovou reformu a změnu ve financování zdravotnictví. V obou případech je pochopení cílů, motivace a spolupráce veřejnosti nezbytná.
Psáno pro měsíčník Finmag.
Upozornění: Tyto texty vyjadřují osobní názor autora. Napsat mu můžete na adresu blog (zavináč) prouza.cz
