Češi jsou v podstatě jediná země Evropské unie, kde klesá počet těch, kteří se cítí být nejen Čechy, ale i Evropany. Týdeník Respekt se ptal, proč jsme na tom úplně jinak než ostatní. A tady je má odpověď.
„Zpět do Evropy“ bylo jedním z hlavních hesel listopadu 1989. Náš velký plán byl naplněn roku 2004 – a nepřišla žádná nová vize. Místo toho nastaly všední dny, kdy nám došlo, že členství v klubu neznamená jen užívat si výhod, ale také plnit povinnosti.
Politici, kterým se nechtělo složitou evropskou politiku vysvětlovat (a často ji ani sami nechápali), raději začali bojovat proti „diktátu Bruselu“. Místo „patříme do Evropy“ se dominantním politickým narativem stalo „my versus Evropa“, symbolem předsednictví EU místo sebevědomí úspěšné země strach, že se v Evropě rozpustíme jako kostka cukru.
Žádný politik nedokázal lidem vysvětlit, jak moc z členství v EU těžíme. Imitací Marine Le Pen jsme už měli dost, Macrona zatím ani jednoho. A dokud se nějaký neobjeví a nerozbije to „my versus oni“, jako Evropané se cítit nebudeme.
Psáno pro týdeník <a href=“https://www.respekt.cz/tydenik/2018/15/anketa?issueId=100303#opinion-anchor-6″>Respekt</a>.
