Když před dvěma týdny vláda schválila návrh zákona o předdůchodech, dostalo se jí až neobvyklé pochvaly z mnoha stran. To by měla být pro vládu příjemná změna – jenže pochvaly skončí v okamžiku, kdy se nad navrženým systémem někdo pořádně zamyslí.
Na první pohled to zní v době utahování opasků a zvyšování daní jako hezká pohádka – budete si moci pět let před důchodem čerpat peníze ze svých penzijních úspor, nijak vám to neovlivní budoucí důchod, a pokud budete nezaměstnaní, stát za vás dokonce bude platit zdravotní pojištění.
Jak ale bude vypadat teoretická pohádka v praxi? Předdůchody bude možno vyplácet pouze z nových penzijních fondů, po kterých bude podle odhadů mnohem menší poptávka, než by měla – kvůli neschopnosti vlády důchodovou reformu dobře nastavit (anebo aspoň dobře vysvětlit, když už se nepovedlo její nastavení). První slabinou tedy je to, že předdůchody nebude moci získat významná část populace, pro kterou budou nové penzijní fondy nevýhodné.
Není odborář jako odborář
Vyplácený předdůchod navíc bude muset dosáhnout alespoň třiceti procent průměrné mzdy. Zájemce o předdůchod si bude muset naspořit částku v řádu stovek tisíc korun – druhou slabinou předdůchodů tedy je, že na první předdůchody dosáhnou klienti penzijních fondů po desítkách let spoření. A to především ti s vyššími příjmy, kteří se dokážou zabezpečit i jinak.
Politicky vláda předdůchody odborům a voličům prodává jako soucitné opatření s těmi, kteří těžce fyzicky pracují v oborech, kde šance na uplatnění končí mnohem dřív než v šedesáti pěti a více letech. Jenže každému, kdo se na chvíli zamyslí, dojde, že v těchto zaměstnáních si jen málokdo bude moci spořit několik tisíc měsíčně. Třetí slabinou tedy je, že bez vysokých úspor, na které ale ti nejpotřebnější nemají šanci dosáhnout, zůstane předdůchod jen líbivým heslem bez náplně. Je škoda, že odborářští bossové neumějí počítat (protože pro většinu členů odborů bude nabízený předdůchod nereálný – na rozdíl od odborářských bossů samotných).
Podpora nových penzijních fondů na úkor všeho ostatního
Čtvrtou a poslední slabinou je to, že se navržený systém vztahuje jen na jediný finanční produkt, navíc na produkt, kterému podle průzkumů téměř nikdo nevěří. Existuje přece mnoho dalších produktů, ve kterých si lidé mohou spořit, na které jsou zvyklí a ze kterých by mohli čerpat pravidelné měsíční dávky. A kvůli kterým by nemuseli platit další zbytečné poplatky, případně si pořizovat produkt, který pro ně není výhodný.
Jenže politický úkol zřejmě nezněl „připravte něco užitečného“, ale „udělejte něco líbivého na podporu špatně nastavené penzijní reformy“. A tak se ministerstvo financí opět vžilo do stále oblíbenější role inženýra finančního trhu a udělalo poměrně hezkou laskavost jedné vybrané skupině. Jednou ale třeba udělají i něco, co bude prospěšné všem. Naděje tady pořád ještě je…
Ryché komentáře autora k ekonomickému dění najdete na jeho Twitter účtu @prouzatomas. Napsat mu můžete na adresu blog (zavináč) prouza.cz
