V Hospodářských novinách vyšel komentář k plánu Asociace penzijních fondů sebrat při oddělení majetku peníze klientům. A rozhodně by neměl zapadnout…
Stát chce sáhnout do penzijního připojištění: požaduje striktní oddělení peněz klientů od jmění správců. Fondy nejsou proti. Ale když to musí být, snaží se náklady operace přenést na klienty. Doufejme, že tvrdě narazí.
Ten příběh je v podstatě prostý: fondy si drží náklady na získávání klientů ve zvláštní kapitole. Dnes, když se mají peníze střadatelů oddělit, chtějí tyto (v součtu miliardové) „dluhy“ hodit na hřbet pojištěncům: drze žádají, aby se v příštích pár letech vzdali svých zisků ve prospěch fondů; aby jejich drahé reklamy sami zaplatili.
Právě proto, že dosud nebylo jmění střadatelů a správců oddělené, zaplatili klienti de facto celý rozjezd systému. Fondy sice musely rozdělit pětadevadesát korun z každé stovky zisku, ale do nákladů jim už nikdo nemluvil. Klienti tak dosud vlastně financovali i provoz fondů. Teď, když mají být jejich úspory lépe chráněny, mají celé rozdělení zaplatit jen oni. Samotných fondů jako by se to netýkalo – nenavýší jmění, nesníží zisk…
Ne, fondy nejsou zločinecké. Pouze zvedají sázky před vyjednáváním se státem. Operují na velmi regulovaném trhu; stát vlastně mění pravidla uprostřed hry; navíc nemohou vybírat poplatky, ze kterých by platily provoz a lovily zákazníky. A tady bude asi jádro pudla: fondy sleví z přemrštěných požadavků, ale výměnou za to si vyjednají luxusní „poplatkové“ podmínky.
Jiřího Rusnoka by měl odkázat do patřičných mezí Miroslav Kalousek i Petr Nečas. Myslí-li to vážně s plány skutečné důchodové reformy, nebylo by moudré jít s fondy do války. Bylo by však mnohem horší, kdyby se od nich nechali vydírat.
Tento komentář Petra Kamberského vyšel v Hospodářských novinách 24. dubna 2007.
Upozornění: Tyto texty vyjadřují osobní názor autora. Napsat mu můžete na adresu blog (zavináč) prouza.cz
