Včera ministerstvo financí zveřejnilo statistiku penzijních fondů za první čtvrtletí. Vše hezky roste – a nikdo netuší, jak se jej dotknou plánované změny.
Je samozřejmě dobře, že roste počet klientů i průměrná úložka, i když ta se stále pohybuje pod 450 Kč za měsíc a pro budování skutečného příjmu v důchodu je naprosto nedostatečná.
Poněkud horší ale je, když náměstek ministra financí Milan Šimáček v tiskové zprávě na jedné straně hlásá, že „stále více občanů je ochotno podílet se na zajištění na stáří a nespoléhá se pouze na pomocnou ruku státu“ a na straně druhé spolupracuje na úpravě podmínek penzijního připojištění, která každého klienta penzijního fondu připraví o několik set až několik tisíc korun.
Součástí návrhu Asociace penzijních fondů, který náměstek Šimáček podporuje, totiž je i zaplacení nákladů příštích období (tedy nákladů na akvizice jiných penzijních fondů a nákladů na provize distribučním sítím) klienty penzijních fondů. Jak bude vypadat tisková zpráva, ve které se bude vysvětlovat, že ministerstvo financí chce po klientech, aby zaplatili obchodní rozhodnutí managementu penzijních fondů? Proč by měli být klienti některých fondů trestáni za to, že management jejich fondu chtěl růst za každou cenu? A státu opravdu nezáleží na tom, že připraví ty „odpovědné, kteří jsou ochotni podílet se na zajištění na stáří a nespoléhají se pouze na pomocnou ruku státu“ o skoro tři miliardy úspor?
Upozornění: Tyto texty vyjadřují osobní názor autora. Napsat mu můžete na adresu blog (zavináč) prouza.cz
