Poznáváte v titulku dva oblíbené slogany firem, které vám rády a ochotně půjčí na cokoliv? A které vás oberou o poslední korunu i střechu nad hlavou, protože jste si pořádně nepřečetli podmínky?
Půjčování peněz je výnosný byznys. Vědí to české banky, které úrokovými příjmy v posledních letech nahrazují část příjmů z nepopulárních poplatků. Vědí to velké nebankovní finanční instituce, které poskytují klasické úvěry i půjčky na nákup spotřebního zboží. A velmi dobře to vědí i nenápadné, relativně neznámé firmy, které se specializují na úvěry lidem s problémy, nízkými příjmy či záznamy v úvěrovém registru, lidem, kteří obvykle nerozumí obchodním podmínkám psaným drobným písmem a složitým jazykem.
A tak zatímco v případě nesplácení úvěru u banky nebo velké nebankovní instituce člověka čekají sankce a pokuty, případně exekuce, u pochybných poskytovatelů úvěrů klient v případě nesplácení často přichází o střechu nad hlavou, neboť různé smluvní pokuty a úroky z prodlení velmi rychle přesáhnou původní dlužnou částku. A spřátelená firma specializovaná na dražby dokáže zastavený byt či dům vydražit tak šikovně (a za takový poplatek), že výnos nepokryje ani celý dluh a zajímavé sousto zbude i na spřáteleného exekutora.
Dostat se do spirály dluhů je vždycky zlé, ať už člověk přijde jen o své úspory, o majetek, střechu nad hlavou či je dokonce donucen k jiným zoufalým činům. Stejně hrozné ale je, že nikdo netuší, jak velký problém to vůbec je, kolik úvěrů a za jakých podmínek se poskytuje a podobně.
Stát totiž v liberální atmosféře devadesátých let usoudil, že poskytování úvěrů bude volná živnost bez jakékoliv regulace. A tak zatímco chcete-li si otevřít restauraci, musíte prokazovat praxi v oboru, na rozjezd úvěrové firmy nepotřebujete vůbec nic. Tedy kromě balíku peněz, nikoho přitom ale nezajímá, kde jste je vzal, což se hodí, potřebujete-li své peníze vyprat. Zejména v situaci, kdy je potřeba prát kontinuálně přicházející peníze, je poskytování drobných úvěrů bez jakékoliv kontroly či dohledu téměř ideálním způsobem.
Nikoho bohužel také nezajímá, za jakých podmínek peníze půjčujete. Může se vám samozřejmě stát, že na kontrolu dorazí Česká obchodní inspekce, dohlížející na oblast spotřebitelských úvěrů. Bude ji ale zajímat jen jediné – jestli správně počítáte RPSN, tedy roční procentní sazbu nákladů. A pokud jste natolik chytří, že necháte klientům podepsat, že si peníze půjčují na rekonstrukci nemovitosti, je ČOI nahraná, protože na úvěry na bydlení se její pravomoc nevztahuje.
Bankovní instituce poskytují údaje o úvěrech alespoň České národní bance. Nebankovní subjekty ale jejímu dohledu nepodléhají a nemají ani žádnou informační povinnost. Jinými slovy řečeno, nikdo dnes netuší, jaká je skutečná míra zadluženosti českého národa a v jaké situaci jsou zejména nízkopříjmové skupiny obyvatel, časté oběti úvěrových žraloků. Možná existují nějaké důvody pro to, aby půjčování peněz nebylo licencovaným a regulovaným podnikáním (i když ani poměrně slušná představivost autora těchto řádků si je neumí představit). Ale rozhodně neexistuje jediný důvod, proč by stát neměl mít informace o tom, jak jsou občané zadluženi a jaké problémy mají se splácením.
Problémů k řešení totiž v tomto neprůhledném byznyse existuje skutečně dost. Vedle kontroly původu kapitálu a kvalifikovanosti managementu jde především o obchodní podmínky sestavené tak, aby jim nikdo nerozuměl a o vysoké poplatky či „sankce“, které z půjčky ukousnou třetinu ještě před tím, než klient peníze získá (tento kouzelný trik se nazývá jednostranný zápočet poplatků a sankcí vůči úvěrovému rámci a je bohužel naprosto legální).
Pokud by ale stát chtěl skutečně pomoci těm nejohroženějším skupinám obyvatel, změnil by především definici lichvy. Dnešní trestní zákoník je totiž bohužel napsán tak, že za lichvu téměř nejde nikoho odsoudit. Ano, jsou zde desítky či stovky tisíc úvěrů, u kterých lichvář získává neobvykle vysoké plnění (což v soudní praxi znamená více než trojnásobek sazeb obvyklých v době poskytnutí úvěru). Téměř žádnému státnímu zástupci se ale zatím nepodařilo prokázat druhou podmínku nutno pro odsouzení za trestný čin lichvy, a to je využití něčí tísně či neznalosti. Soudy totiž tvrdí, že v tísni je člověk v případě, že nemá co jíst. Pokud vám ale teče střechou do sto let starého domu a probíjí vám elektrika, nejde podle českých soudů o tísnivou situaci. A že polonegramotný důchodce podepsal obchodní podmínky, psané šestkou písmem na tři stránky a obsahující desítky slov, které předtím nikdy neslyšel? Rozhodně nešlo o využití jeho neznalosti, tvrdí české soudy…
Pokud tedy před vánoci potkáte někoho, kdo si bude chtít půjčit, mluvte mu chvíli do duše. Bude to možná ten nejlepší dárek, jaký dostane.
Upozornění: Tyto texty vyjadřují osobní názor autora. Napsat mu můžete na adresu blog (zavináč) prouza.cz
pravda, pravda a nic než pravda.Naprosto s Vámi pane Prouza souhlasím defakto ve všem co ve článku padlo, jen je smutné, že řešení problému,jakým jsou "šestkou" psaná písmena a takřka nedobitné podvodné podmínky schované někde uprostřed tří a4, je asi nereálné…Jiří A.