Na českém trhu vzniká stále více různých asociací a profesních sdružení. K čemu jsou a co znamená členství?
Téměř nemine týden, aby nebyl s velkou slávou oznámen vznik nějaké asociace, profesního sdružení či klubu těch nejlepších v daném oboru. Na počátku činnosti obvykle stojí velké cíle, prohlášení o tom, jak nová asociace a její členové změní trh, přispějí k rozvoji příslušného segmentu nebo zajistí, aby byli spotřebitelé lépe chráněni (což v podtextu znamená, že „správnými, poctivými a nejlepšími“ poskytovateli dané služby jsou pouze členové oné asociace, zatímco na firmy stojící mimo by si měl dát zákazník pozor – i když jsou tyto firmy členy podobné asociace s mírně jiným jménem).
Některé asociace jsou skutečně pouze marketingové a mají za cíl posílit důvěryhodnost svých členů. V jejich názvu se proto často objevují slova jako „komora“, aby navodily dojem státem garantované důstojnosti a důležitosti jako u sdružení, kde je povinné členství ze zákona (jako jsou Česká advokátní komora nebo Komora architektů). Reálná činnost ve prospěch rozvoje celého trhu je ale minimální, o to více se ovšem tato marketingová sdružení zaměřují na vytváření dojmu „jediné správné“ asociace, tvorbu výrazných log, kterými její členové „potvrzují“ kvalitu svých produktů na reklamních materiálech a podobně. Boj s konkurencí se navíc často skrývá za líbivými slovy o ochraně spotřebitele, proti kterým nelze protestovat. A když někdo poukáže na rozpor mezi slovy a činy, může být jednoduše označen za někoho, kdo nepřeje právům spotřebitelů.
V České republice mají některé asociace jeden úkol navíc – zkusit nahradit neexistující nebo špatnou regulaci dané profese tím, že přijmou přísnější samoregulační pravidla a snaží se z trhu vytlačit ty, kteří danou profesi svým jednáním poškozují. Asi nejlepším příkladem na finančním trhu je Asociace fondů a asset managementu, která přijetím přísných informačních a etických pravidel dokázala vrátit podílovým fondům důvěru v situaci, kdy naprosto selhala státní regulace. To je ale často specifikum střední a východní Evropy, neboť ve vyspělých státech je asociace především profesním sdružením, které hájí zájmy a práva profese, lobbuje u politiků, podílí se na tvorbě legislativy a podobně.
Protestní asociace
Po „marketingových“ asociacích jsou druhou častou skupinou ty, kterým osobně přezdívám „protestní“. Jsou to asociace, ve kterých se sdružuje skupina nespokojenců, kteří vystoupili z nějaké jiné asociace. Důvodů může být samozřejmě mnoho, od těch věcných (nesouhlas s postupy nebo rozhodnutími asociace, jiný názor na to, jaké postoje by asociace měla zaujímat či nespokojenost s vnitřním chodem) až po osobní (ono ať chceme nebo ne, přeci jen je pro spoustu lidí důležité mít vizitku s titulem „prezident asociace“).
Pokud protestní asociace vznikly kvůli nesouhlasu s názory asociace původní, hýří zejména v prvních měsících aktivitou. Přicházejí s náměty, aktivně vystupují v diskusích, jsou vidět v médiích. Rychle a intenzivně vytvářejí dojem, že jsou lepší než ona asociace původní, a snaha dokázat svou nadřazenost je hnacím motorem všech členů i aparátu nové asociace. Firmy, které stály u zrodu nové asociace, navíc často využívají nového sdružení v konkurenčním boji, jako záštitu pro útoky na konkurenty-nečleny nové asociace.
Zlom u podobných protestních asociací přichází zhruba po roce, kdy vyprchá pocit novosti a soutěživost přestane být dostatečnou motivací, nahrazující dostatek prostředků na řádnou činnost. Některé protestní asociace sice prokážou svou životaschopnost a její členové dokážou ocenit jejich přínos pro své podnikání, řada protestních asociací ale pomalu přestane být aktivní a postupně zaniká. Někteří zklamaní členové po nějaké době zkusí založit další asociaci a znovu oživit původní myšlenky, častěji ale převládne rezignace a nezájem.
Upozornění: Tyto texty vyjadřují osobní názor autora. Napsat mu můžete na adresu blog (zavináč) prouza.cz
