Český finanční arbitr je bezzubý. Může řešit jen pár typů sporů v oblasti platebního styku a zúčtování operací s platebními kartami. František Klufa, který zastává úřad arbitra od ledna letošního roku, to chce změnit. Rád bych se zabýval prevencí, vzděláváním a převzal ochranu spotřebitelů na finančním trhu. Tomáš Prouza, který před třemi roky vedl jako náměstek ministra financí poplatkovou válku s bankami, je k tomuto úsilí mírně skeptický.
Klufa: Pravomoci Finančního arbitra v České republice jsou čtvrté nejslabší v celé Evropské unii. Chtěl bych, aby finanční arbitr byl kompetentní řešit spory v první fázi pro celé bankovnictví, a později i pro pojišťovnictví a kapitálový trh. Znamená to například spory vzniklé ze spotřebitelských úvěrů, hypoték, stavebního spoření a podobně. Stížnosti, které k nám chodí, a které musíme odmítat, protože podle zákona nejsou v naší kompetenci, směřují právě do těchto oblastí.
Prouza: Zatím spory, které finanční arbitr řešil, byly spíše technického charakteru, jako dodržování lhůty převodu finančních prostředků, zneužití platební karty a podobně. Pokud byste chtěl rozšířit kompetence, pak se dostanete do jiné oblasti, a tou je ochrana spotřebitele na finančním trhu, kde často záleží na komplexním posouzení řešení a ne jen na kontrole technických parametrů. Budete muset řešit spory o to, zda byla poskytnuta přesná a jasná informace, jak dobrá byla poskytnutá rada, nebo zda určitá instituce postupovala eticky, nejen v souladu s platnými zákony, ale v zájmu klienta. A to je hodně tenký led, který vyžaduje velké zkušenosti a schopnosti nejen rozumět finančním produktům, ale také umět přesvědčit protistranu. Budete muset jednat i s naprosto neregulovanými institucemi, jako jsou například poskytovatelé půjček do domu, mnohem složitější bude i diskuse s pojišťovnami a subjekty působícími na kapitálového trhu.
Klufa: Pokud budu chtít posílit prestiž úřadu finančního arbitra, musím jít nejen do řešení případů, které se již staly. Nevidím své poslání jen v tom, že budu sedět za stolem a dělat rozhodčího. Chci pojmenovávat věci a hovořit o nich na nových platformách. Myslím, že v tom je moje silná stránka, že dovedu komunikovat se všemi subjekty a to považuji za velmi důležité.
Nechci se zabývat jen represivní činností, ale také preventivní a vzdělávací. Chtěl bych dělat analýzy, zveřejňovat doporučení best practice.
Samozřejmě některé věci mohu dělat i nyní, mohu psát do novin, například proč se v České republice chová některá banka ke klientům hůře, než její mateřská společnost v Německu. Už jsem s tím začal a hodlám ve veřejné prezentaci úřadu a názorů finančního arbitra pokračovat, ale je to podle mne málo.
Prouza: To, jakou bude finanční arbitr hrát roli, v mnohém záleží na jeho osobní odvaze, na tom, jak moc je ochoten jít do osobních sporů a říkat nepopulární věci, kolik agendy z oblasti ochrany spotřebitele si sám na sebe vezme. Pokud chce trh někam posunout, nesmí se bát, musí ho být vidět, musí mít svůj názor, který umí vysvětlit, a musí si za ním stát.
Pokud bude arbitr hrát tuto roli, může se ocitnout uprostřed cesty mezi rozhodováním sporů a finančním vzděláváním, což je úplně jiná oblast, vyžadující jiné znalosti a jiné zaměstnance.
Navíc arbitrovi hrozí nebezpečí, že se ocitne ve svém úsilí osamocen. Ministerstvo financí podle mého názoru téma ochrany spotřebitele v podstatě opustilo a spokojilo se s pár formálními kroky a bezzubými prohlášeními, s krásně znějícími, ale v podstatě formálními etickými kodexy. Názorným příkladem je etický kodex České bankovní asociace, což je pouze zákon přepsaný srozumitelnými slovy. Není v něm však žádná vymahatelnost ani žádné sankce za jeho porušování.
Úspěch arbitra bude záležet také na ČNB. Dohled nad finančním trhem má sice ochranu spotřebitele částečně ve své kompetenci, ale ještě donedávna k tomu zachovávalo odstup. Naštěstí se ale tento přístup ČNB začíná v poslední době měnit.
Klufa: Moje zkušenosti z prvních měsíců působení v úřadu jsou takové, že necítím neochotu jednat. Vytvářejí se pracovní skupiny. Jistě můžete namítnout, že pracovní skupiny už tu byly, a k žádným konkrétním výsledkům to nevedlo. Ale já si z toho nechci dělat alibi, že se nic nedá dělat, nechci se vzdávat. Na ministerstvu financí necítím principiální odpor k diskusi o rozšíření kompetencí finančního arbitra do oblasti ochrany spotřebitele. Co se týče ČNB, respektive dohledu nad finančním trhem, mohu prozradit, že diskutujeme detailně o novém zákonu na ochranu spotřebitele a v souvislosti s tím i o příslušnosti finančního arbitra řešit či neřešit případy nekalých obchodních praktik. Možná z toho vznikne něco zajímavého. Podstatná je pro mne už samotná ochota diskutovat, cítím podporu, a to mne naplňuje určitým sebevědomím.
ČNB má s ochranou spotřebitele problémy, protože to je jiná činnost, než které se věnuje a chce věnovat. Já jsem ochoten ji převzít, přidělávat si s tím práci, takže tady vzniká platforma pro diskusi, na které mají obě strany zájem.
Jako klíčový problém vidím financování finančního arbitra. V konvergenční zprávě, která vyjde 5. května, bude opět kritické konstatování Evropské komise, že finančního arbitra volí v České republice Poslanecká sněmovna a je placen z rozpočtu ČNB, což je nesystémové. Rádi bychom, aby v příští zprávě v roce 2011 už tato výtka nebyla. Myslím si, že je právě vhodné období o změně financování diskutovat.
Prouza: Způsob financování arbitra je skutečně klíčový problém. Základní modely jsou dva – buď bude financován ze státního rozpočtu nebo trhem (případně kombinací). Vlastních způsobů financování trhem je pak mnoho, od plošných příspěvků po příspěvky rizikově vážené podle toho, s kým byly v uplynulém roce největší potíže. Financování trhem aplikuje velká řada zemí, takže se stačí poučit z jejich zkušeností – a mít odvahu tento způsob financování zavést i přes odpor finančních institucí.
Financováním trhem by zároveň předpokládalo, že financující subjekty dostanou určité kontrolní pravomoci. Zvýšil by se tlak na efektivitu výkonu úřadu finančního arbitra, i když hrozí nebezpečí, že by se posuzovala pouze formálně. Bylo by totiž jednoduché vzít rozpočet, počet řešených a vyřešených případů a vyvodit z toho závěr. Podobný přístup k posuzování efektivity však může být velmi ošidný, zejména pokud by se arbitr soustředil i na preventivní práci, edukaci a širší ochranu spotřebitele na finančním trhu.
Pro všechny by dnes bylo nejpohodlnější, aby se zachoval status quo, tedy financování z ČNB. Dlouhodobě ale dává smysl dobře nastavené financování trhem, kdy finanční arbitr bude chápán jako prospěšná služba nejen pro spotřebitele, ale i pro poctivé subjekty působící na finančním trhu.
Klufa: Asi ode mne v tuto chvíli neuslyšíte, jaké financování považuji na nejvhodnější a jaké budu prosazovat, když ještě není ukončena diskuse o tom, zda a jak budou pravomoci finančního arbitra rozšířeny, zda k tomu dojde najednou – velkým třeskem, nebo postupně. A na přechodnou dobu může být uzavřena nějaká gentlemanská dohoda, že do tří let se přiblížíme k určitému cíli, včetně změny systému financování.
V zahraničí fungují systémy financování přes národní banku, trhem nebo hybridní, například přes hospodářské komory, jako je to v Rakousku. Ale je to porovnávání neporovnatelného, protože tam bankovní instituce chtějí finančního arbitra a nabízejí ho svým klientům jako bezplatnou službu pro případ, že se dostanou do problémů. U nás banky arbitra nechtějí. Považují to za další bič na sebe samé. Proto v tomto okamžiku diskutovat o možnosti financování prostřednictvím trhu je běh na dlouhou trať s nejasným koncem. Když budu chtít postavení arbitra někam posunout, musím brát tuto skutečnost v úvahu. Financování musíme vyřešit během dvou let. Jaký model zvolíme bude záležet hlavně na konkrétní situaci a reálných možnostech.
František Klufa (1969) je od 2. ledna 2008 Finančním arbitrem ČR. Vystudoval Českou zemědělskou univerzitu v Praze, studoval na Institut für Landtechnik Bonn. Od roku 1995 pracoval v bankovnictví: ČSOB, Prager Handelsbank Frankfurt am Main, Schweizerische Bankgesellschaft Zurüch, regionální ředitel eBanky pro Jižní Čechy, ředitel jihočeské oblastní pobočky Živnostenské banky.
Tomáš Prouza (1973) spolumajitel a ředitel pro rozvoj finanční a poradenské společnosti Partners For Life Planning. Vystudoval VŠE a získal titul MBA na britské Open University. Založil úspěšný finanční server Peníze.cz. V letech 2004-2006 náměstek ministra financí odpovědný za finanční sektor, vztahy s EU a zahraničím, zavádění eura a fiskální politiku. Od roku 2005 je místopředsedou etického výboru AFAM. Ochraně spotřebitelů na finančním trhu se věnuje i jako expert Světové banky.
Publikováno v měsíčníku Finmag, dialog vedla Světlana Rysková.
Upozornění: Tyto texty vyjadřují osobní názor autora. Napsat mu můžete na adresu blog (zavináč) prouza.cz
