Britská premiérka chtěla v mimořádných volbách, které svolala, posílit svůj mandát a začít budovat silnou a stabilní Británii. Místo toho zjistila, že Britové začínají mít prázdných frází dost a že nevěří tomu, že Theresa May je tím správným člověkem, kdo má vést zemi ve složitých jednáních o Brexitu.
Theresa May zatím zůstává premiérkou a zoufale se snaží vytvořit koalici se severoirskými extremisty. Nikdo jiný totiž s britskými konzervativci nechce nic mít a tak se může snadno stát, že se během pár dní bude muset Theresa May s Downing Street 10 rozloučit. Zatím zkouší přežít tak, že rituálně obětuje své nejbližší spolupracovníky, ale nože si vedle Borise Johnsona brousí i další, kteří mají pocit, že by jim premiérská funkce slušela.
Kdyby Theresa May zbytečně – v té nejhorší cameronovské tradici – neriskovala volby, které nemusely být, v Londýně by právě vrcholila příprava na start jednání o Brexitu. Poprvé se měly obě strany setkat 19. června. Evropa do těchto jednání jde s jasným a detailním mandátem, jednomyslně schváleným všemi 27 zeměmi. Na druhé straně stolu budou sedět zástupci velmi křehké britské vlády, jejichž mandát (kromě nerealistických frází z volebního programu konzervativců) je neznámý a u kterých hlavně není vůbec jasné, jestli budou u stolu sedět i na konci prázdnin.
Možná se Theresa May domluví se severoirskými konzervativci a přežije, možná se s nimi domluví někdo jiný a vystřídá ji. Ale při současném rozložení sil bude jakákoliv dohoda velmi křehká a může se stát, že se po létě budou v Británii konat další volby. Pokud by zároveň neubíhal čas na brexitová jednání, mohli bychom situaci v Británii sledovat jen jako zajímavou ukázku toho, jak kdysi úspěšná politická strana zcela ztratila cit pro realitu a během dvou let udělala dvě velmi špatná rozhodnutí zbytečným referendem o členství v EU a zbytečnými předčasnými volbami.
Jenže Theresa May na konci března spustila dvouletý odpočet pro dosažení dohody o odchodu Británie z EU a zatím dosáhla jediného – vyplýtvala už tři ze zhruba 18 měsíců, které na dosažení dohody máme tak, aby do března 2019 stihly vše schválit národní parlamenty i Evropský parlament.
Navíc je jasné, že Britové budou do jednání vstupovat ve velmi slabé pozici. Theresa May chtěla předčasné volby, aby posílila svůj mandát, neboť původní většina 17 hlasů jí nestačila na to, aby prosadila řadu klíčových věcí. A Evropa doufala, že výrazně silnější většina jí dá šanci uzavřít dohodu o Brexitu, která bude dávat smysl oběma stranám a nebude závislá na brextremistech. Místo toho budeme jednat s vládou, která se musí spoléhat na extrémní partnery, kde v podstatě každý „vládní“ poslanec má sílu vetovat cokoliv a důvěryhodnost britské podané ruky bude nulová.
Pokud se do podzimu neuskuteční nové volby, ze kterých vzejde většinová vláda, výrazně vzroste nebezpečí, že žádná dohoda o Brexitu nebude, v březnu 2019 Británie opustí EU, roky se budeme soudit o peníze, Evropané ztratí svá práva na život v Británii a britské firmy tvrdě narazí na zeď, která automaticky mezi EU a Británií vyroste, pokud nebudeme mít dohodu o volném obchodu. Dojde-li k tomuto nejhoršímu z možných scénářů, zaplatí Británie za bláznovství Davida Camerona a Theresy May velmi vysokou cenu. A úplně zbytečně.
