Pozdvižení vzbudil ministerský návrh novely zákona o pojišťovacích zprostředkovatelích a samostatných likvidátorech pojistných událostí. Proč jde o nesmysl, který nemůže nikdy fungovat?
Novela zákona o pojišťovacích zprostředkovatelích, kterou ministerstvo financí nečekaně vypustilo, je nejhorší ukázkou toho, jak podivně se v České republice tvoří legislativa. Zástupci trhu i spotřebitelských organizací s ministerstvem financí a s ČNB dva roky diskutovali o tom, jak změnit způsob nabídky finančních produktů a pravidla nastavit tak, aby lépe chránila klienty i poctivé firmy před těmi, kteří by v jiných zemích už dávno skončili za mřížemi. Dva roky nás ministerstvo ujišťovalo, že připraví zákon, který dohodnuté změny zavede na celém finančním trhu. Místo toho připravilo paskvil, který ignoruje řadu dohod, pod které se ministerstvo financí podepsalo, je plný technických chyb a mezi změny v jednom jediném sektoru zahrnuje i věci, za které by se nemusela stydět ani země s dlouholetou komunistickou vládou.
Navzdory slibům bude podnikání těžší
Není pochyb o tom, že finanční poradenství potřebuje zásadní úpravy. Je potřeba jasně definovat, kdo je finanční poradce a jaké musí mít znalosti, jakou nese odpovědnost za své rady, jak postihovat jednání, které není v zájmu klienta, a jak účinně z trhu dostat ty, kteří využívají neznalosti klientů. Tato pravidla ale musí platit pro celý trh, jinak se pochybné praktiky pouze přesunou kousek vedle.
Místo toho ministerstvo rozhodlo, že omezí přístup nových lidí do odvětví tím, že zdraží registraci u České národní banky na deset tisíc korun. Jak odpovídá desetinásobek ceny oproti poplatku za živnostenský list slibům vlády, že zjednoduší podnikání, je záhadou, která ale zřejmě nikoho netrápí.
Vyděláváte příliš
Ministerstvo financí se také rozhodlo, že lidé si poradenstvím vydělávají „příliš mnoho“. V důvodové zprávě k zákonu sice samo ministerstvo upozorňuje, že cenová regulace je neefektivní a nemělo by se k ní přistupovat – v návrhu novely se ale najednou příslušný paragraf objevil, údajně na jasný pokyn z (téměř) nejvyšších míst ministerstva. Za stanoveným stropem přitom není žádná analýza, ale pouhý pocit, že „tohle je tak akorát“. Vzhledem k tomu, že ministerstvo vůbec netuší, jak fungují vztahy mezi pojišťovnami a poradci, samozřejmě budou existovat cesty, jak regulaci obejít – ale naprosto zbytečně a s vysokými náklady, které nakonec odnesou klienti.
Návrh provizního stropu totiž nepoškodí až tak velké finančněporadenské firmy, které mají zdroje příjmů i z jiných oblastí. Mnohem hůře dopadne na menší pojišťovny, kterým se v minulých letech dařilo díky dobré spolupráci s distributory výrazně růst, zatímco velcí hráči stagnovali či ztráceli. Návrh novely navíc výrazně rozděluje i Českou asociaci pojišťoven a řada členů začíná nahlas hovořit o smysluplnosti členství v asociaci, která hájí zájmy pouze některých členů a aktivně poškozuje jiné.
Přežijí dobré stránky novely?
Jediné, co se ministerstvu v návrhu povedlo, je požadavek na zveřejňování celkových nákladů životního pojištění, podobně jako musí celkové náklady (tzv. TER, total expense ratio) zveřejňovat podílové fondy. Vsadím se ale o cokoliv, že tento návrh, který mohl klientům ušetřit spoustu peněz, nepřežije legislativní proces. A vzhledem k tomu, jak jednostranně ve prospěch velkých pojišťoven je celý zákon napsán, za tento paragraf ani samo ministerstvo jistě bojovat nebude.
Upozornění: Tyto texty vyjadřují osobní názor autora. Napsat mu můžete na adresu blog (zavináč) prouza.cz
