Britská předvolební kampaň spěje v těchto týdnech do finále. Parlamentním volbám, které se uskuteční 7. května, vévodí řada témat včetně těch zahraničněpolitických. Hnutí proti xenofobii teď Velké Británii ukázalo, že předvolební agenda nemusí patřit jen do kampaní politiků snažících se vystresovat potenciální voliče. Na paškál si vzalo oblast migrace, na které se zrovna za La Manchem snadno sbírají politické body.
Už premiér David Cameron ve svém loňském kontroverzním projevu tvrdil, že to bude právě migrace, která bude vedle hlasování o budoucnosti Británie v EU dominovat letošním volbám.
Kromě celoevropské diskuse se příliv přistěhovalců stal tématem pro všechny tři významné britské strany – vládní konzervativce, opoziční labouristy vedené Edem Milibandem i v průzkumech zatím třetí stranu UKIP, která má ostatně na boji proti čemukoliv nebritskému založený program.
Jako zjevení v prostředí politických proklamací o zastavení cizinců vypadá kampaň Hnutí pro xenofobii s názvem „Jsem přistěhovalec“. Autoři projektu, kteří prostřednictvím crowdfundingu na kampaň vybrali přes 50 tisíc liber, tvrdí, že Velká Británie by měla začít přistěhovalce konečně brát jako součást struktury britské společnosti. „Je čas přistěhovalce oslavovat a neponižovat,“ je heslo kampaně.
Plakáty umístěné v londýnském metru i na železničních stanicích mimo Londýn představují patnáct různých imigrantů. Třeba Poláka Tomase, který v Británii pracuje sedmým rokem jako hasič a další život, který zachrání „může být zrovna ten váš.“ Nebo učitelka Baljeet, původem z Keni, u které studovalo více než dva tisíce Britů.
Je to velmi zajímavý způsob, jak veřejnosti nabídnout pohled na věc z druhé strany a zkusit změnit tón britské debaty o imigraci. A načasování na dobu před volbami, kdy je voličům migrace malována v temných barvách, je ideální.
Podobný nápad a pozitivní přístup zatím chybí i české diskusi, kde se otázka migrace často zobecňuje na bezpečnostní riziko nebo na něco cizího, co se nás netýká. Migrace je přitom něco historicky přirozeného. Ne každý z nás by chtěl či uměl žít v multikulturním městě jako Berlín nebo Londýn, ale je potřeba poukázat i na pozitiva, která pro nás tento fenomén může mít. Britskému projektu se to povedlo.
