Odpověď není „ano“, ale „rozhodně a nezpochybnitelně ano“. Žádný jiný člen Evropské unie nemá silnější životní zájem na tom, aby EU fungovala, aby s ní byl pevně a bez překážek propojený, a aby dokázal ovlivňovat, kam se EU ubírá, jako Česká republika. Důvodů je hodně, tady jsou ty nejdůležitější.
Máme společné hodnoty a potřebujeme je společně bránit. Jak nám čím dál důrazněji připomíná Miloš Zeman a jeho nepokrytá služba putinovskému Rusku, musíme si vybrat, kam chceme patřit. Pokud věříme, že patříme na Západ, a nechceme se stát další ruskou gubernií, potřebujeme to dávat jasně najevo. Nejlépe tak, že budeme společně s dalšími západními zeměmi bránit demokracii, svobodná média, právní stát – a schopnost evropských zemí spolupracovat a hledat společné zájmy místo toho, abychom se podíleli na jejich rozdělování.
Máme se dobře díky fungujícímu evropskému trhu. České firmy bez překážek oslovují půl miliardy klientů a jsou schopny fungovat v celoevropských dodavatelských řetězcích. Postavme jim do cesty překážky třeba jen tím, že jádro Evropské unie půjde dál, zatímco my zůstaneme stát stranou – a české firmy začnou ztrácet konkurenceschopnost a budou přicházet o zakázky. Pokud bychom naopak chtěli českým firmám pomoci a snížit jim náklady, vstupme konečně do eurozóny, připraveni jsme na to už dávno.
Máme otevřené dveře do světa. Jedním z velkých úspěchů EU je otevírání nových trhů. Díky EU se české firmy dostanou na trhy třetích zemí bez cel i dalších překážek a EU je v době trumpovské největším šampiónem volného obchodu. Vyjednávání obchodních dohod je supertvrdý byznys – a pokud bychom nebyli součástí EU, nikdy bychom si nedokázali vyjednat tak dobré podmínky. Dokonalým příkladem je tak často vzývaná Velká Británie – jejíž potenciální obchodní partneři dávají přednost jednání o obchodu s EU.
Máme šanci naši zemi zmodernizovat. Dosavadní český byznysmodel levných montoven pomalu končí. Je v našem životním zájmu, aby se EU soustředila na podporu vědy a výzkumu, moderních technologií a hlavně spolupráce. Chceme-li být úspěšnou zemí i za dvacet let, musíme být v centru spolupráce na modernizaci Evropy, potřebujeme, aby nám ostatní pomohli změnit se z průmyslové země na zemi moderních technologií a služeb.
Poneseme nižší administrativní zátěž. Jádro Evropy se bude i nadále integrovat, budou v něm mizet překážky volného obchodu, zatímco firmy v zemích mimo jádro EU budou mít před sebou více překážek. A pokud budou chtít dělat byznys v jádru EU, budou se muset přizpůsobit – aniž by měly šanci ta pravidla ovlivnit.
Máme šanci věci ovlivnit. Chce to mít jasný cíl a vyžaduje to tvrdou práci, ale umíme si vyjednat, co potřebujeme. Občas někdo pláče, že jsme malí a nemáme žádný vliv. Jenže v Evropské unii je 17 menších zemí, než jsme my. Máme tedy slušnou šanci prosadit naše názory. Musíme ale sedět u stolu, u kterého se rozhoduje, ne stát ustrašeně v koutě. A ten klíčový stůl, který rozhodne o naší budoucnosti, je ten, u kterého se bude domlouvat další evropská integrace. Bylo by hodně nezodpovědné, pokud bychom nebyli u něčeho, co nám může výrazně pomoci.
Je v našem zájmu, aby se rozhodovalo rychleji a účinněji. Častou kritikou Evropské unie je, že rozhoduje pomalu a neefektivně. Příčiny jsou v podstatě dvě – strach politiků z členských zemí udělat rozhodnutí, a možnost jedné země blokovat shodu ostatních. Pokud skutečně chceme, aby EU fungovala rychleji, měli bychom tlačit na rychlejší rozhodování Rady EU, kde zasedají zástupci členských států. A měli bychom podpořit hlubší integraci pomocí většinového rozhodování, aby jediný stát nemohl blokovat něco, co by chtěli všichni ostatní. Právě o tuto schopnost rychle jít dál jde v debatě o jádru EU – budou ho tvořit země, které chtějí spolupracovat a nechtějí být rukojmím někoho, kdo se snaží jen získat výhody na úkor ostatních.
Sečteno a podtrženo: měli bychom se co nejdříve rozhodnout, jestli nám více vyhovovalo rozdělení Evropy nebo jestli nám dává větší smysl – hodnotově, bezpečnostně i ekonomicky – aby byla Evropa sjednocená a uměla spolupracovat a pomáhat si. Nejsme Norsko s bohatými nalezišti plynu, neměli bychom být Švýcarsko, které jen přejímá evropská pravidla, aniž by je mohlo ovlivnit.
Jsme země uprostřed Evropy, která neuvěřitelně těží z existence Evropské unie. A máme na to, abychom byli dostatečně sebevědomí a uměli se prosadit při stavbě silné a společně fungující propojené Evropy. Stačí jen odmítnout ty, kteří sami nemají dost sebevědomí a bojí se, že se v Evropě rozpustí jako kostky cukru v kávě. Pokud najdeme odvahu podílet se na rozvoji evropského jádra, zůstaneme úspěšnou zemí, ve které se dobře a bezpečně žije. A máme šanci být opět těmi, kteří v Evropě udávají tón, stejně jako Československo 20. a 30. let.
Psáno pro <a href=“http://www.ihned.cz“>Hospodářské noviny</a>.
