Včerejší HN přinesly zprávu o tom, kolik peněz chybí v penzijních fondech, pokud by se klienti rozhodli všechny své prostředky vybrat. A nechybělo ani obvinění, kdo za to může.
Viníkem jsou prý vedle propadu finančních trhů také vysoké provize, které penzijní fondy platily zprostředkovatelům. Možná následující řádky odsoudíte, protože autor je spolumajitelem poradenské firmy, která nabízí mimo jiné i penzijní připojištění. I přesto se ale prosím zkuste zamyslet nad pár otázkami:
1. Kdo rozhoduje o tom, jakou odměnu zaplatí penzijní fondy svému obchodnímu partnerovi? Přeci management penzijních fondů.
2. Majetek klientů v penzijních fondech není oddělen a veškeré výdaje (na distribuci, reklamu, platy zaměstnanců i výplaty klientů) se berou z jedné hromady. Proč jsou kritizovány náklady na distribuci a ne třeba na masivní televizní kampaň? Distributor je placen za výkon, tedy za přivedení klienta, spousta jiných výdajů s sebou nese mnohem větší otazníky. A opět o nich rozhoduje management penzijních fondů.
3. Část kolektivní „díry“ tvoří náklady penzijních fondů na akvizici menších fondů, které se historicky dostaly do problémů. Z pohledu stability trhu je dobře, že k akvizicím došlo – ale náklady na tuto stabilitu uhradí klienti penzijních fondů, ne jejich akcionáři.
4. Další část kolektivní „díry“ tvoří všimné či vratky manažerům různých podniků, kam penzijní fondy prodaly svůj produkt jako zaměstnanecký benefit. Tyto nemalé sumy jdou nad náklady běžné distribuce – a je opět pouze na managementu penzijního fondu, kolik svému korporátním klientovi věnuje navíc.
5. Když se ministerstvo financí pokoušelo v roce 2005 prosadit oddělení majetku penzijních fondů tak, aby na náklady mohla jít jen přesně definovaná část aktiv, setkala se tato snaha s tuhým odporem Asociace penzijních fondů. Podmínkou MF totiž tehdy bylo, že rozhazovačnost managementu penzijních fondů nebudou platit klienti. Dnes je ale MF vstřícnější a nevadí mu, že svým postojem obere bezbranné klienty o výnos, na který by měli nárok.
Vždy bylo pouze věcí manažerů penzijních fondů, jakou obchodní politiku zvolí a jak použijí prostředky, které mají k dispozici. Dnes se jim bohužel otevřel prostor, jak svá rozhodnutí svést na někoho jiného (a nechat je zaplatit někým jiným). Tedy ideální situace…
A ještě jedna poznámka na závěr – v článku v HN bohužel nezaznělo poděkování ČNB, která intenzivním tlakem loni donutila penzijní fondy výrazně navýšit kapitál a pokračuje v tom i letos. Stabilita sektoru je tak zajištěna. Jen je škoda, že podobně odvážné není také MF a raději ustoupí lobbistickým tlakům manažerů penzijních fondů na úkor klientů, které by mělo MF chránit. Jenže za klienty nikdo nelobbuje…
Upozornění: Tyto texty vyjadřují osobní názor autora. Napsat mu můžete na adresu blog (zavináč) prouza.cz
