Populistka Marine Le Penová natočila emocionální video, ve kterém Francouze varovala, že jim hrozí ztráta suverenity a prodej Alsaska. V Česku jsme se zase poslední týden mohli dočíst o „tajně vyjednávaném“ vzniku „Superstátu“. Češi i Francouzi se tímto způsobem dozvídali o smlouvě o francouzsko-německé spolupráci, kterou v úterý podepsal francouzský prezident Macron a německá kancléřka Merkelová.
Dohoda mezi těmito dvěma zeměmi nastavuje užší spolupráci v oblastech, jako je zahraniční politika a obrana, a do jisté míry tak reaguje na budoucí odchod Velké Británie z Evropské unie. Po odchodu Britů bude Francie jediným stálým členem Rady bezpečnosti z evropské sedmadvacítky – a jedinou jadernou velmocí. Vedle toho Německo i přes dílčí problémy žene evropskou ekonomiku vpřed. Dohromady je to pak jen přirozený vývoj a snaha dvou zemí udržet evropskou spolupráci pohromadě a po letech zdržování – mimo jiné i ze strany Visegrádu – ji zefektivnit.
Udržet Evropu „pohromadě“ a tím pádem i výhody, které z toho máme, si přitom ani zdaleka nepřeje každý. To, jakými kanály a jakým způsobem se francouzsko-německá smlouva z Cách v předstihu komunikovala, naopak dokazuje, že existuje dost silných zájmů, které by raději viděli Evropu rozdělenou a v problémech.
Marine Le Penová věděla, že jestli něčím u Francouzů vzbudí emoce, bude to hrozba ztrátou Alsaska a Lotrinska, která je pro Francouze stále citlivá. V Česku nás ale východofrancouzské území moc nebere, tak to chytli infošmejdi za jiný konec. Na mnoha česky psaných serverech vzaly útokem čtenářovy emoce titulky s kouzelným slovním spojením „francouzsko-německý superstát“. Přičemž je asi jasné, že podobná formulace v mnoha zdejších čtenářích vzbudí paniku srovnatelnou s francouzskými obavami o ztrátu suverenity a části území.
Proč ale někdo pracuje na tom, aby dostal emoce do bilaterální smlouvy o vzájemné pomoci dvou tradičních partnerů? Odpověď nabízí pohled na přehled serverů, které o smlouvě psaly.
Ve Francii se videa o ztrátě Alsaska šířila virálně, často skrze sítě tzv. „žlutých vest“, v Česku dohoda zajímala převážně dezinformační weby, tedy ty, které dokážou smíchat lži se špetkou pravdy, tak aby se vám hůř rozeznávala fakta.
V obou zemích se pracovalo s termíny a argumenty, které měly jednoznačně vybudit silnou nechuť vůči dohodě a vylíčit ji jako nebezpečnou nebo ohrožující. V případě Le Penové pomocí jednoznačně lživých argumentů, v případě českých dezinfoserverů pomocí termínu, který je spíše nicneříkající citově zabarvenou nálepkou, než pojmem s jasným obsahem. Osobně mne ale nejvíc pobavilo, že některá média tu smlouvu označovala za tajnou, a předstírala, jak skvěle umí investigovat – přičemž „investigace“ znamenala podívat se na web francouzského ministerstva zahraničí, protože redaktor umí francouzsky. Kdyby uměl německy, „vypátral“ by tuto „tajnou“ smlouvu na webech německé vlády.
Když se podíváte na to, kdo psal první dny o této smlouvě, uvidíte, že hlavní dezinformační weby o dohodě informovaly 11x častěji než Česká televize. Když jsem tedy v úvodu psal, že zdaleka ne každý má zájem nejen na této konkrétní dohodě, ale na sjednocené Evropě obecně, pak se to jasně ukazuje na tomto konkrétním případu. Zajímavé je, že na stejnou dezinformační linku naskočil i web, který mezi Ruskem motivované dezinformátory nepatří – ale o to zajímavější je pozorovat, jak si svá tvrzení, opakovaně vyvrácená mnoha jinými autory, neustále hájí.
České dezinformační servery volily stejné prostředky, aby dosáhly stejné emoce a u čtenáře docílily stejného výstupu, jako francouzská arcipopulistka Le Penová. Je to další z řady ukázek toho, že každá akce pro silnou a stabilní EU vyvolá reakce na straně těch, v jejichž zájmu rozhodně není nic jako sebevědomá Evropa.
