Stát už řadu let zavírá oči nad stále rostoucím problémem lichvy a okrádáním chudých za pomoci rozhodčích doložek a exekutorů. Existuje šance na změnu?
Bohužel snad jen v případě, že se s lichvou nebo exekutory osobně setkají ti, kteří odpovídají za nastavení pravidel v této oblasti. Těch je ovšem tolik, že si celou agendu přehazují jak horký brambor. Co se v reálu děje, tak vlastně nikoho příliš nezajímá.
Ten dělá to a ten zas tohle a všichni dohromady udělají – nic
Zatímco za regulaci většiny finančních služeb odpovídá ministerstvo financí, za regulaci spotřebitelského úvěru odpovídá ministerstvo průmyslu a obchodu. Jde ještě o pozůstatek z dob Rakouska-Uherska, kdy spotřebitelské úvěry neposkytovaly banky, ale drobní živnostníci přímo svým zákazníkům. Ta doba už je sice dávno pryč, ovšem ve státní správě je vše při starém. Na dodržování těch několika málo pravidel pak musí dohlížet Česká obchodní inspekce, která na to nemá kapacitu ani odborné znalosti, místo České národní banky, která by kapacitu i odborné znalosti měla – ale oblast spotřebitelských úvěrů, zejména nebankovních, považuje za špinavou oblast, od které je potřeba se držet co nejdál.
Exekutoři pak spadají pod ministerstvo spravedlnosti, které má spoustu jiných priorit a pochybné praktiky exekutorů pak nemá chuť ani energii řešit.
Bojí se stát exekutorů a rozhodců?
Navíc by se razantním zákrokem, který je už několik let potřeba, ministerstvo dotklo velmi lukrativního způsobu obživy velké a dobře organizované skupiny lidí, která nemá zájem cokoliv měnit. A které čím dál tím větší excesy ani nevadí: na plnou třetinu exekutorů jsou podány kárné žaloby a nezájem prezidentky Exekutorské komory je velmi dobře ilustrovaný v sobotních Lidových novinách. Ještě větší strach má ministerstvo spravedlnosti z rozhodců, naprosto neregulovaného byznysu, ve kterém lidé se silným žaludkem vydělávají miliony měsíčně na úkor těch, kteří nemají šanci se bránit.
Svůj díl viny ale bohužel nese ještě jeden hráč, o kterém se v souvislosti s lichvou vůbec nemluví – Nejvyšší soud. Aby totiž bylo možno někoho odsoudit pro lichvu, musí nejen získat nepřiměřené plnění, ale také využít klientovy tísně, nezkušenosti nebo rozumové slabosti či rozrušení. Ovšem zatímco u výše plnění je Nejvyšší soud velmi rozumný (trojnásobek průměrných sazeb už je příliš), druhou podmínku trestného činu lichvy vykládá tak přísně, že je za lichvu téměř nemožné někoho odsoudit.
Promarněná šance
O problematice lichvy se již napsalo mnoho a všichni mluví o tom, že je potřeba s tím něco udělat. Přesto stát naprosto promrhal ideální možnost loňské úpravy zákona o spotřebitelském úvěru, kdy měl možnost velmi rychle zabránit alespoň těm nejhorším excesům. Místo toho ale i nadále hraje mrtvého brouka. Bude muset přijít exekutor domů až k zodpovědným státním úředníkům, aby konečně pochopili, jak svou nečinností poškozují tisíce lidí?
Upozornění: Tyto texty vyjadřují osobní názor autora. Napsat mu můžete na adresu blog (zavináč) prouza.cz
