Zbytečné regulace znepříjemňují život maloobchodu v Česku. Změnit to chce nový prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu Tomáš Prouza. Nehodlá sice vést se svým okolím nikam nevedoucí války, zároveň ale tvrdě hájí zájmy obchodních řetězců, které jsou prý v Česku vůči zemědělcům a potravinářům ve slabším postavení.
Podle Prouzy se zisky místních zemědělců a potravinářů za poslední desetiletí zvedly o 40 až 50 miliard korun. „Obchodníci nemají větší zisky než výrobci,“ tvrdí Prouza s tím, že od roku 2010 patří tuzemští dodavatelé potravin do trojice nejrychleji rostoucích mezi státy v celé EU. „Jedna věc je marketingový příběh chudého zemědělce a druhý realita tvrdých čísel,“ dodává. Věří, že to budoucí novelizace zákona o významné tržní síle nakonec změní.
HN: Kdo vás oslovil, abyste byl šéfem Svazu obchodu a cestovního ruchu?
Nabídka přišla od obchodních řetězců i některých lidí z cestovního ruchu. Hledali člověka, který udrží viditelnost svazu po Martě Novákové, dokáže hledat řešení a komunikovat se státem. Máme zájem věci řešit, nemá smysl pokračovat v nikam nevedoucích válkách.
HN: S kým?
Při přípravě legislativy, při debatách o prodeji českých výrobků ve chvíli, kdy ani nejsou na trhu dostupné. Všichni ukazují na obchodní řetězce, ale ten problém je někde jinde − u řady základních potravin čeští zemědělci ani nedokážou pokrýt poptávku a požadovanou cenou konkurovat výrobcům ze zahraničí.
HN: Přišel jste z pozice státního tajemníka pro EU jako člověk blízký premiérovi Sobotkovi. Jste ještě členem ČSSD?
Členství ve straně jsem přerušil, protože není správné, abych byl v téhle funkci straníkem.
HN: Když se sociální demokracie rozhodovala, jestli vstoupí do vlády s Andrejem Babišem, ještě jste členem byl. Jak jste v referendu hlasoval?
Nehlasoval. Byl jsem zrovna v zahraničí, a jelikož se fyzicky hlasovalo na schůzích, tak jsem ani hlasovat nemohl.
HN: Vypadá to, že jste za politikou zavřel dveře.
Už jsem si politické kolečko udělat dvakrát. Byl jsem náměstkem na ministerstvu financí a státním tajemníkem pro EU. A vždycky jsem se vrátil do soukromého sektoru. Česká tradice je třikrát a dost, takže se možná ještě jednou do politiky vrátím. Rozhodně to ale nebude za jeden, dva nebo pět roků.
HN: Co teď bude s vaší firmou EU Politics Advisory, kterou jste založil?
Dohodl jsem se s kolegy, že pokud přijdou s vlastním projektem, potáhnou firmu dál. Jinak ji uspíme.
HN: Hned po jmenování do čela svazu jste říkal, že se chcete věnovat regulacím. Co je pro český maloobchod největší problém?
Třeba regulace otevírací doby o některých svátcích. Tenhle zákon se totálně nepovedl, protože nikdo netuší, kdy je nebo není otevřeno. Nevyhovuje to ani zaměstnancům, kteří by raději šli za příplatek do práce. Místo toho oddřou všechno večer předem, protože se lidé na poslední chvíli vrhnou do obchodů. Naši členové jsou v tomhle pragmatičtí, pokud by lidé o svátcích nenakupovali, tak obchody neotevřou. Druhé velké téma je zákon o významné tržní síle, který v Česku nechrání malé proti velkým, ale potravináře proti obchodníkům. Přitom u řady výrobků má významnou tržní sílu potravinář, který může diktovat řetězcům. Trh v Česku je mnohem rozdrobenější než v západní Evropě a mezi řetězci panuje tvrdá konkurence. Pět největších má v Česku tržní podíl pod 50 procent. Třeba v Británii je to 70 procent.
HN: U velkých výrobců to může být argument. Naprostá většina dodavatelů je ale vůči řetězcům v horším postavení.
Proto je dobře, že je v legislativě povinnost splatnosti faktur během třiceti dnů. Evropská debata se však vede ohledně ochrany malých vůči velkým. Někdy to je obchodník vůči velkému dodavateli. Jindy dodavatel vůči velkoobchodu. Regulace v Česku zůstala na půli cesty. Díky připravované evropské směrnici půjde zákon opravit a dát mu původní smysl. Má smysl chránit malé proti velkým. Ale ne vždycky je tím velkým obchodník.
HN: Jak by se to mělo v zákoně definovat?
Evropská směrnice mluví o malých a středních podnicích, které mají nárok na ochranu. Z toho bych vycházel.
HN: Zmiňujete regulace, které chcete změnit. Další ale může na obchody dopadnout. Ministr zemědělství Toman řetězce kritizoval kvůli slevám a malému množství českých potravin v regálech. Byl by to problém?
Slevy se netýkají jen potravin. Celá česká ekonomika je založená na slevách, což je cesta do pekel. Podobně se prodává 80 procent zájezdů, za ceníkovou cenu se neprodá snad jediný automobil. Svaz vede s ministerstvem o slevách korektní debatu, kde vidíme dva mantinely. Jeden z nich je naše příslušnost k jednotnému evropskému trhu. Obchodník rád nakoupí v Česku, ale pokud je nějaké zboží srovnatelné kvality v Německu levnější, tak je přece logické, že vezme zboží odtud, aby udržel nízkou cenu pro českého zákazníka. Stavět v tomhle bariéry je nepřijatelné. Druhým mantinelem je hospodářská soutěž. Nejde přece zakazovat, aby obchodník na úkor svého zisku nabídl slevu. Má smysl bavit se o frekvenci slev. Ty byly vždycky marketingovým nástrojem, ale ne 12 měsíců v roce.
HN: Ministr Toman mluvil o tom, že se žádná potravina nemá prodávat se ztrátou. To přece není proti pravidlům hospodářské soutěže.
Mluvím o úvahách, aby se firmy zavázaly, že společně něco udělají či neudělají. To by šlo o kartel a musel by zasáhnout antimonopolní úřad. Navíc se ztrátou někdy prodávají i zemědělci. Když je nadúroda jablek, prodají kilo za tři koruny, což je pod náklady − ale dostanou aspoň něco. Klíčové je, zda jde o dobrovolné rozhodnutí. Když už by zákaz vznikl, musí platit v celém potravinovém řetězci, a nejen pro obchody.
HN: Jak by se stanovila vámi zmiňovaná frekvence slev?
Zákonem to udělat nejde, spíše se musí jít přes vzdělávání lidí, aby věděli, že za padesátník rohlík neupečete. Podle agentury Nielsen se v tuhle chvíli v akcích prodává asi 55 procent zboží. Pokud se dostaneme pod polovinu, půjde o výraznou změnu. Musí to být ale dobrovolné.
HN: Ministr Toman zmiňoval příklad Německa nebo Rakouska, kde 70 procent zboží v obchodech pochází od domácích dodavatelů. Proč to neplatí v Česku?
O české potraviny je v obchodech zájem, lokální potraviny a biopotraviny táhnou růst, a pokud jich bude k dispozici více, obchod je rád nabídne. Problém vidím i v tom, že se za české potraviny nepovažují ty, které by tohle označení mít měly. Ve Dvoře Králové je třeba čokoládovna Carla, která zaměstnává Čechy, odebírá od českých firem mléko a přísady. Základní surovinou je ale kakao, které se dováží, a proto firma značku „česká potravina“ dostat nemůže. Slabinou jsou výrobky, které tuzemští dodavatelé neumí dělat efektivně a kde nejsou konkurenční. Jak už bylo řečeno, když obchody mají možnost nakoupit levněji v zahraničí, tak to logicky udělají. To už je pak záležitost konkurenceschopnosti českých potravinářů, jejich marketingu a přístupu zákazníků. Pokud to jen trochu jde, má řetězec i českou variantu zboží. Když ji ovšem nakoupí dráž, tak bude dražší.
HN: Vy tedy tvrdíte, že čeští zemědělci neumějí vyrábět efektivně?
Jak kdy a jak kteří. Obecně to říci nejde. Třeba v případě másla, pokud ho v zahraničí koupím o sedm korun levněji, udělám to. Obchody mají stejnou marži na českém i zahraničním másle, což prokázala i cenová kontrola ministerstva financí. Vydělávají výrobci. Když si vezmete zisky českých zemědělců a potravinářů a vedle nich postavíte zisky všech českých obchodů, obchodníci nemají větší zisky než výrobci. Zisky českých zemědělců a potravinářů jsou od roku 2010 třetí nejrychleji rostoucí v EU a za posledních deset let se zvedly na 40 až 50 miliard korun ročně. Jedna věc je marketingový příběh chudého zemědělce a druhý realita tvrdých čísel. Zemědělci navíc neinvestují do modernizace tolik jako jejich konkurence v zahraničí, nenavyšují kapacity. Obchodní řetězce by chtěly nabízet více českého zboží, to ale fyzicky neexistuje. Třeba u vepřového masa se českým masem nepokryje ani polovina trhu.
HN: Argumentem tuzemských zemědělců bude, že zahraniční zboží podporuje dumping.
Často se o tom mluví, ale nikdo dosud neukázal na dotační tituly, ze kterých má taková podpora jít.
HN: Je pro české obchody pořád ještě problém nedostatek lidí?
Mnohem těžší je to teď pro hotely a restaurace. Obchody jsou na tom lépe, protože v poslední době spíš táhly růst mezd a dnes se nám paradoxně vyčítá, že se práce v obchodě stala příliš atraktivní. Chybí ale zaměstnanci ve skladech.
HN: Kolik lidí chybí?
Bavíme se tak o sto tisíci lidech. Za poslední čtyři roky obchodní řetězce nainvestovaly 40 miliard korun. Jde hodně o nové obchody či modernizaci již existujících, ale významnou část představují i investice do logistiky, skladů a informačních systémů. Než se automatizace projeví, trvá to dva až tři roky. Tuhle překlenovací dobu mohou vyplnit zahraniční dělníci. Pokud tomu stát brání, znemožňuje, aby si firmy vytvořily polštář pro období, kdy ekonomika zase poklesne. Pokud nebudou mít české firmy zásoby, dopadne na ně krize dříve a více. Krátkodobě navíc firmy nemají alternativu.
HN: Jak se stavíte k možné regulaci Airbnb?
Nejsou tu sami, v Praze mají řadu konkurentů, takže tu debatu nejde zužovat na jednu firmu. Na druhé straně jsou jediní, kdo s úřady opravdu komunikuje. Ministerstvo financí přišlo s dobrou reformou poplatků z ubytování, která situaci výrazně zjednoduší, a my ji podporujeme.
Osobně je mi blízké řešení, které zavedli například v Paříži, kde došlo k dohodě s Airbnb. Poplatky tam neplatí jednotliví majitelé bytů, ale na účtu je shromažďuje Airbnb, která je potom převede. To může fungovat také v Praze, která tyhle peníze může vrátit zpět do městské ekonomiky. Stát i magistrát budou mít jistotu, že peníze dostanou a odpadnou i náklady na kontroly.
HN: Starousedlíkům ale začíná docela vadit, že tyto služby zhoršují kvalitu bydlení a zvyšují ceny nemovitostí.
Airbnb má na růst cen nemovitostí mnohem menší vliv než pomalé stavební řízení. Je určitě problém, když se pronájmy koncentrují jen do některých míst. Lidé by měli mít možnost jednoduše podat stížnost na pronajímatele bytu, který musí být jasně identifikovatelný. A když takových stížností přijde více, tak ho má platforma vyřadit z nabídky.
Dá se dohodnout spousta věcí, ale na pražském magistrátu musí být někdo, kdo se těmto službám bude opravdu věnovat a rozumět jim. Minulé vedení Prahy sdílené ubytování používalo jen jako strašáka před volbami místo toho, aby hledalo řešení problémů. Město i stát by měly využít, že tyhle platformy umí prodávat. Vedle bydlení už často nabízejí i zajištění programu v místě, kam jejich klienti jedou. Při chytrém nastavení spolupráce se státem by tyto moderní digitální platformy mohly hrát mnohem aktivnější roli třeba při nabídce výletů mimo Prahu.
HN: Vy jste příznivec zavedení eura. Jaký dopad by mělo na maloobchod?
Jen krátkodobý. Jednorázově a velmi mírně se zvýší náklady, protože se budou upravovat účetní a informační systémy. Obchodní řetězce s tím ale mají zkušenosti, už to zaváděly jinde a jejich systémy jsou připravené. Dalším nákladem bude pro firmy školení prodavačů, aby zvládli zákazníkům vysvětlit změny. Aspoň rok se drží cenovky v korunách a eurech. Úspory při zavedení eura by ale byly mnohem větší. Řetězcům odpadnou kurzová rizika, zákazníci asi nejvíc ocení, že si budou moci lépe srovnat ceny v okolních zemích. Třeba kolik stojí čtvrtka másla v Česku a v Německu. Třeba u oblečení by euro přineslo spíše pokles cen.
HN: Může mít na maloobchod v Česku dopad tvrdý brexit?
Vidět to bude v logistice a dovozu zboží. V Česku jsou řetězce, které více prodávají britské potraviny. Pro ně může být problém, pokud budou kamiony týden stát v Doveru. Musely by vytvářet zásoby, což potraviny z Británie prodraží. Nebo budou zvažovat, jestli je nepůjde nahradit. Vývoz potravin z Česka problém nebude. Nejsme v pozici italských nebo španělských farmářů, kteří teď mají těžkou hlavu z toho, že jejich rajčata a papriky shnijí v kamionech před vstupem do Británie.
HN: Odejdou Britové z EU bez dohody?
Individuálně dělají všichni všechno pro to, aby dohoda byla. Britská vláda ale není schopna zaručit, že co se dohodne, bude i platit. Nejpozději musí být dohoda v listopadu, protože aspoň čtyři měsíce jsou nutné, aby se stihla ratifikace v Evropském parlamentu a v národních parlamentech. Konec března 2019 je jako termín zvolený kvůli tomu, že ve Velké Británii končí fiskální rok a Londýn chce jít do dalšího roku s čistým stolem. Na kontinentě jsou zase milníkem volby do Evropského parlamentu v květnu 2019. Pokud nebude dohoda nebo Britové požádají o prodloužení vyjednávání, vzniká otázka, jak to bude s britskými europoslanci. Budou se volit, mít jen omezený mandát? Ona i případná dohoda na prodloužení termínu musí projít schvalováním.
HN: Jak se jako bývalý státní tajemník pro EU díváte na to, že členství v unii nemá u Čechů takovou podporu?
Lidem nikdo nevysvětloval, co členství v unii přináší. Řada silných politiků se vůči Evropě vymezovala negativně, neváhala o ní dokonce lhát. A nestála proti nim protiváha. I zastánci EU byli v podpoře spíše vlažní. Nikdy tady nebyl český Emmanuel Macron, který by říkal, že členství Česka v Evropské unii je důležité. Skoro dvě třetiny Čechů nemají na členství silný názor a pouze reflektují, co slyší. Pokud dlouhodobě poslouchají, že Brusel stále něco komplikuje, tak se to musí projevit. Zároveň mladí lidé považují členství v unii za přirozené, nejsou ale ochotni pro to něco dělat. Trochu to připomíná Velkou Británii, kde na brexit doplatí nejvíce právě mladí, kteří se vykašlali na hlasování v referendu a teď se diví.
HN: Čím byste chtěl přesvědčit člověka, který si myslí, že by Česko mělo z EU vystoupit?
Zajímalo by mě, jestli chce mít práci a jestli chce, aby jeho děti měly šanci na slušnou budoucnost. Skoro pětina pracovních míst je v Česku navázána přímo na export do EU. Ve chvíli, kdy nastanou jakékoli překážky obchodu, řada českých firem skončí. To následně ovlivní české dopravce i sektor služeb. Evropské firmy do Česka umísťují nejen montovny, ale i různá obslužná centra, někdy i výzkum. Tahle místa pak přesunou jinam. Přišli bychom i o peníze z evropských fondů. A uvědomme si, že velkou část investic do infrastruktury nebo vědy platíme z evropských peněz. My nemáme rezervy, které by jejich výpadek nahradily. Buď by se musely výrazně osekat mandatorní výdaje státního rozpočtu, nebo zvýšit daně.
◼ Absolvent Vysoké školy ekonomické založil v roce 2000 ekonomický web Peníze.cz. Už když bylo Prouzovi 31 let, vybral si ho Bohuslav Sobotka jako svého náměstka na ministerstvo financí, kde mimo jiné připravoval vstup Česka do eurozóny.
◼ V roce 2007 patřil ke spoluzakladatelům finančně poradenské společnosti Partners. Od roku 2012 pracoval ve Světové bance a žil ve Washingtonu.
◼ V letech 2014 až 2017 byl na Úřadu vlády státním tajemníkem pro EU a v květnu 2016 se stal i prvním koordinátorem pro digitální agendu.
◼ Letos v říjnu převzal vedení Svazu obchodu a cestovního ruchu České republiky.
◼ S úsměvem přiznává, že má rád americký seriál House of Cards. Z životopisu Tomáše Prouzy je zároveň dobře vidět, že mu působení na pomezí politiky, lobbingu a podnikání vůbec nedělá problémy a spíše si ho užívá. Možná také proto si ho zástupci obchodních řetězců a hoteliéři vybrali jako svůj hlas směrem k vládě a vůči zemědělcům a potravinářům.
◼ Nový prezident Svazu průmyslu a cestovního ruchu ČR nahrazuje Martu Novákovou, která zamířila do vlády Andreje Babiše. Prouza je naopak spjatý s érou premiéra Bohuslava Sobotky. Za něj byl státním tajemníkem pro evropské záležitosti, kde jako takzvaný „šerpa“ objížděl evropské metropole.
◼ Přesvědčený příznivec zavedení eura a Evropské unie nevylučuje, že se v budoucnu bude chtít do české politiky vrátit. Zatím ale přerušil členství v ČSSD a hodlá se věnovat svazu.
Vyšlo v Hospodářských novinách 6. listopadu 2018.
