Je rok 2003 a Evropská unie schvaluje svoji historicky první bezpečnostní strategii. Vymezuje v ní hrozby, kterým Evropa čelí, a hodnoty, jež mají být chráněny. Než uběhne třináct let a Unie se ocitne v roce 2016, třikrát se rozšíří celkem o 13 států, stane se terčem několika teroristických útoků a bude se muset vypořádat s migrační a uprchlickou krizí. V neposlední řadě bude muset pochopit, co obnáší být skutečně aktivním a zodpovědným globálním hráčem ve světě propojeném nejen ekonomicky a politicky, ale i kyberneticky nebo environmentálně.
Bezpečnostní prostředí se od roku 2003 výrazně změnilo a Evropa dnes čelí zcela novým výzvám. Je jich více, než jsme si donedávna byli ochotni připustit. Toto jsou důvody, proč dnes Evropská unie jedná o nové bezpečnostní strategii. Výsledkem těchto jednání musí být mnohem komplexnější přístup, který bude reflektovat změny bezpečnostního prostředí v Evropě i ve světě, bude reagovat na nové výzvy, jakými jsou např. kybernetické útoky nebo cílená nepřátelská propaganda, a přinese nejenom popis hrozeb a rizik, ale také navrhne směr dalšího vývoje evropské bezpečnostní politiky a identifikuje nástroje, které má Evropská unie k dispozici.
„Vedlejší účinky” propojeného světa
Náš svět se stále více propojuje. Tento trend přináší mnoho výhod a pozitiv, ale má také svou odvrácenou stranu. Rychleji a jednodušeji se totiž šíří nejen informace či technologie, ale také zbraně či dezinformace. V tomto smyslu je dnešní svět zranitelnější. V posledních letech se například výrazně zhoršila bezpečnostní situace v okolí Evropy, směrem na východ i jih roste počet konfliktů, v souvislosti s moderními technologiemi vznikají nové a rychle se měnící typy hrozeb a zvyšuje se riziko terorismu.
Pokud nechceme Evropu marginalizovat, musí být odpovědí na tyto výzvy dvacátého prvního století společné evropské řešení. Kdy jindy než teď by Evropská unie měla fungovat jako celek, být soudržná a využít k prosazování svých cílů všechny nástroje, které má k dispozici – zahraničněpolitické, rozvojové, obchodní i ty bezpečnostní.
Zásadní je samozřejmě role jednotlivých členských států. Česká vláda proto v minulém roce přijala novou bezpečnostní strategii ČR, začala navyšovat výdaje na obranu, posiluje i bezpečnostní služby, zvyšuje počet vojáků v zahraničních misích nebo vysílá policisty do zemí, jež se momentálně vypořádávají s bezprecedentním přílivem migrantů. Nyní je na řadě podpořit revizi Evropské bezpečnostní strategie a přípravu nové Globální strategie EU (EGS). Posílení oblasti bezpečnosti a obrany je podle Koncepce politiky ČR v EU jednou z hlavních priorit vlády.
Zapojení členských států na evropské i národní úrovni
Česká republika se při přípravě strategie soustředí na několik klíčových priorit, jde především o prohloubení transatlantické vazby, podporu politiky rozšíření EU a Východního partnerství, boj proti terorismu nebo například nastavení vztahů s Ruskem po anexi Krymu.
Události v Paříži a Bruselu i situace v blízkém sousedství EU jasně ukazují, že v oblasti bezpečnosti a zahraničních vztahů musíme být společně mnohem aktivnější a musíme být schopni flexibilně reagovat na aktuální vývoj. Současná migrační a uprchlická krize zase ilustruje, jak úzce souvisí dění za hranicemi EU s našimi vnitřními politikami.
Záležitosti Společné zahraniční a bezpečnostní politiky EU stále spadají do kompetence členských států. Nejen proto musejí být do diskuze bezpodmínečně zapojeny. Bez toho, aby se s jejím obsahem ztotožnily členské země EU, nebude strategie skutečně účinným nástrojem, ale zůstane pouze papírovým cvičením.
Vláda ČR se aktivně účastní jednání s Evropskou službou pro vnější činnost, která Evropskou globální strategii připravuje, a prosazuje své priority. Na národní úrovni potom vláda svou pozici konzultuje se širokým spektrem odborníků, ať už z oblasti politiky, státní správy, akademické sféry či neziskovek. Proto se Globální strategií EU zabýval i Národní konvent o EU, který v těchto dnech vydává k tématu své doporučení.
Oblast bezpečnosti však není jen doménou odborníků. Bezpečnost se bezprostředně týká každého z nás a i nová bezpečnostní strategie by měla tento fakt reflektovat. Neexistuje sice žádný manuál nebo návod, jak dobrou bezpečnostní strategii vytvořit, ale ze stavu a průběhu příprav velmi zřetelně vyplývá, že všechny členské státy i instituce Evropské unie projevují maximální snahu a ochotu shodnout se na dokumentu, který bude adekvátně reagovat na současné problémy a rizika, a jsou připraveni jej také následně prosazovat v praxi. Všichni si totiž uvědomují, že právě oblast bezpečnosti je klíčovým společným zájmem, na němž se prostě dohodnout musíme.
Doporučení Národního konventu o EU:
- K zachování a posílení vojenské obranyschopnosti Evropy je nutné i nadále intenzivně spolupracovat s NATO a posílit obranné výdaje a kapacity jednotlivých členských států EU. V tomto smyslu by Česká republika měla na politické úrovni znovu otevřít výhled na navýšení obranných výdajů za účelem serióznějšího zapojení ČR do evropské bezpečnostní infrastruktury v kontextu zhoršujícího se stavu evropského sousedství. Dosavadní výdaje i výhled jejich navýšení jsou nedostatečné.
- Česká republika by měla i nadále usilovat o to, aby se zájem a s ním spojené kapacity i prostředky EU nepřesunuly příliš z východního do jižního sousedství EU. Prioritou je taktéž rozšiřování EU o státy západního Balkánu.
- Vláda ČR by se měla intenzivně zabývat tématem budoucnosti SZBP včetně zhodnocení své pozice k jednotlivým klíčovým aspektům jako jsou např. suverenita, financování a nové výzvy (hybridní hrozby atd.).
- Česká republika by měla prosazovat explicitní pojmenování hybridních hrozeb, jakonapříklad dezinformační kampaň proti státům EU a NATO, do finálního dokumentu EGS.
Zájmem ČR je stabilizace a rozšíření kapacit ESVČ East STRATCOM Team.
psáno pro Euractiv
