Hlavní letní novinkou byl nedostatek novinek a proto bylo mnohem více prostoru mluvit o skutečně důležitých tématech, jakými jsou přijetí eura či další osud české ekonomiky. A samozřejmě nechyběly ani veselé politické mezihry.
Poplatky poprvé
Cenu „Vtipálek měsíce“ si bezpochyby odnáší KDU-ČSL, která uprostřed okurkové sezóny uspořádal tiskovou konferenci na téma „bankovní poplatky jsou vysoké, je třeba je snížit“. Kromě vágních návrhů na dialog a jemných výhrůžek zásahem antimonopolního úřadu nic nového KDU-ČSL nepředstavila, na dva dny se ale dokázala dostat na první stránky všech novin. A to se před podzimními volbami počítá. To, že celá aktivita stála na prohledání internetu a vytahání námětů ze tři roky starých diskusí, jen dokresluje smutnou neschopnost politických stran navrhnout cokoliv konstruktivního. Bohužel možná i proto, že média vždy věnují více pozornosti sexy výkřikům před odbornými návrhy.
Euro poprvé
Mediální pozornost se KDU-ČSL zřejmě opravdu zalíbila, protože pár dní po „bankovní aktivitě“ vystoupil předseda této politické strany, který se téměř nikdy nevyjadřoval k makroekonomickým záležitostem – a všechny včetně svého premiéra překvapil prohlášením, že vláda by měla co nejdříve stanovit datum zavedení eura a že to bude hrdinně prosazovat na nejbližším jednání vlády. „Bankovní“ i „eurová“ aktivita KDU-ČSL přitom působí velmi zvláštně – ani jedné se totiž neúčastnil ten nejpovolanější – ministr financí. Pokud by totiž KDU-ČSL své aktivity myslela vážně a ne jen jako prostředek pro získání mediální pozornosti, ministr financí by jistě nesouhlasil se zastavením řady projektů na ochranu spotřebitele na finančním trhu a Oldřich Dědek, bývalý viceguvernér ČNB a národní koordinátor zavedení eura, by měl poněkud jiné zadání než jaké od svého ministra má. Pro voliče by bylo mnohem zajímavější vědět, co pro ně jejich strana udělala. Ale je pohodlnější mluvit o plánech – a tiše mlčet o tom, že tyto plány už mohla strana skoro dva roky realizovat, pokud by je myslela vážně.
Euro podruhé
Rychle posilující koruna si přes léto vybrala další oběti. Podniky navíc začaly mnohem více mluvit o problémech, které jim raketový růst koruny způsobuje a díky konkrétním případům zavírání podniků začali politici a centrální bankéři brát jejich varování vážně. Tedy pouze někteří. Zatímco premiér stesky podnikatelů rázně odmítl a dal najevo, že politický odpor ODS k euru je svatější než stabilita a rozvoj české ekonomiky, guvernér centrální banky měnový trh jasně varoval – a na nejbližším zasedání bankovní rady skutečně došlo ke snížení úrokových sazeb (i když většina analytiků tomu nevěřila). ČNB tak potvrdila, že dokáže velmi rozumně analyzovat situaci, že si skutečně váží své dobré pověsti a že jasná analytická úvaha má převahu nad ideologickou zaslepeností. Jasné vystoupení guvernéra a následné snížení sazeb navíc odstranilo jeden z hlavních spekulativních důvodů růstu koruny, tedy víru v další zvyšování sazeb, o kterém někteří členové bankovní rady v minulosti mluvili.
Poplatky podruhé
Místo vtipných tiskových konferencí na téma vysoké bankovní poplatky by bylo lepší věnovat pozornost tomu, co se děje za našimi humny. Jde především o snahu Evropské komise posílit konkurenci na bankovním trhu zjednodušením přechodu klientů mezi bankami tím, že si banky mezi sebou předají nastavení účtu (trvalé příkazy, limity na karty, inkasa a podobně) a klient tak nebude muset trávit hodiny zadáváním a rušením těchto příkazů ručně. Zároveň by banky měly hlavní uživatele inkasních služeb (telefonní operátory a rozvodné závody) samy informovat o změně účtu, ze kterého mají inkasovat, což by opět usnadnilo přechod klienta ke konkurenci. Stejnou věc jsme – na základě irské inspirace – navrhovali už v roce 2005 a právě tento návrh, který by většinu klientů zbavil obavy ze změny banky, se setkal s obrovskou kritikou. Nyní se ale zdá, že banky budou muset danou změnu zavést – a nastane skutečný boj o klienta.
Evropská komise přitom avizovala, že se hodlá věnovat i dalšímu ožehavému tématu – vázaným prodejům (tedy třeba povinnost otevřít si u banky běžný účet, chcete-li hypotéku). Podobnými tlaky si řada bank vylepšuje poplatkové příjmy i statistiky počtu klientů, Evropská komise ale jasně říká, že jde o chování v rozporu s volnou soutěží, takže klienti snad časem ušetří na zbytečných produktech.
Čas prodávat?
Šetřit musí také Česká pojišťovna. Letošní první pololetí nebylo pro ČP zrovna příznivé a také objem vybraného pojistného ČP rostl jen poloviční rychlostí než zbytku trhu. Nový generální ředitel se tak bude muset soustředit zejména na snižování nákladů, zejména pokud bude PPF opravdu chtít brzy dokončit transakci s Generali. Podmínky jsou nastaveny velmi přísně a tak bude muset nový generál a jeho McKinsey team sáhnout na všechny rezervy.
Velmi přísný dohled čeká i Petra Koblice, neboť po letech opatrného přešlapování a snahy vytvořit silnou burzu (na které ale nikdo nechce být obchodován) se část vlastníků rozhodla nabídnout své podíly k prodeji. Kupec tak má šanci získat technologicky velmi slušně vybavenou burzu, která se snaží profilovat se i mediálně. A pokud se kupec spojí i s některým z velkých evropských depozitářů, mohl by konečně i u nás začít fungovat centrální depozitář, jehož přípravu zatím blokovalo očekávání Petra Koblice, že od státu dostane vše zadarmo.
Čas prodávat!
Prodávat by měli všichni, kteří přemýšlí nad odchodem z byznysu. Česká ekonomika začíná zpomalovat, růst HDP je poslední rok čím dál pomalejší, inflace je stále vysoká a objevují se první náznaky nedůvěry v budoucnost a omezování výdajů domácností na spotřebu. Do recese máme samozřejmě daleko (na rozdíl od řady evropských zemí), ale oslabení hlavních obchodních partnerů České republiky spolu s klesající důvěrou českého obyvatelstva znamená, že končí čas klidu, pohody a zaručeného růstu. Od politiků se podpora ekonomiky a důvěry obyvatel očekávat nedá, ČNB dělá, co může – a pokud nemáte důvod zahájit proti ČR arbitráž, čekají vás zřejmě horší časy.
Osobní doplněk:
Mou osobní událostí je zjištění, k čemu všemu může vést jeden nápad. V roce 2005 jsme požádali Světovou banku, aby připravila zhodnocení stavu ochrany spotřebitele na finančním trhu v ČR. Nikdy předtím Světová banka nic podobného nepřipravovala, takže hodně času jsme věnovali nastavení celého projektu. Prezentace výsledné zprávy (která samozřejmě poukazovala na řadu slabých míst) se setkala s obrovskou kritikou – ale také inspirovala sedm dalších evropských zemí, aby se stejné analýze podrobily i ony.
Z jednotlivých analýz – a ze zkušeností z jiných zemí – postupně vznikala sada obecných doporučení, které by bylo vhodné aplikovat, pokud chce mít stát dobře nastavenou politiku ochrany spotřebitele, posilovat znalosti klientů finančních institucí a přitom nezatěžovat finanční ústavy zbytečnými náklady. Oficiálně budou tyto základní principy funkční ochrany spotřebitele prezentovány ve Washingtonu 3. září – a mně se dostalo cti být jedním z přednášejících na této konferenci. Jen je škoda, že málokdo bude vědět, že nové světové standardy ve velmi citlivé oblasti vznikly díky České republice. Každá jiná země by to uměla dobře prodat.
Psáno pro časopis Finmag, září 2008.
Upozornění: Tyto texty vyjadřují osobní názor autora. Napsat mu můžete na adresu blog (zavináč) prouza.cz
