Finanční arbitr jinýma očima

Článek Nový finanční arbitr vyvolal rozsáhlou diskusi, která stojí za přečtení. Dnes ale přetiskuji jeden názor, který ke mně dorazil emailem. Pro všechny, kteří znají fungování arbitra, určitě stojí za přečtení.

Pane Prouzo, se zájmem jsem si přečetl Váš článek o finančním arbitrovi. Některé momenty příznačně vystihují situaci. Z reakcí veřejnosti je cítit zájem lidí, přestože jsou mezi nimi takoví, se kterými se nelze ztotožnit. Určité informace by si zasloužily doplnění, ale je otázkou, zda někoho zajímají. V době vzniku „institutu“ finančního arbitra (vím, že to není správné označení, ale považuji za nejvýstižnější) jsem byl v úzkém kontaktu s tehdy ještě panem JUDr. Ing. Otakarem Schlossberegerem a měl jsem možnost sledovat dění kolem jeho osoby. Následující řádky píšu jako svůj názor, laik v oblasti bankovního sektoru a nejsem ani právník.

Končící finanční arbitr odvedl určitě obrovský kus práce. Je škoda, že v tisku ani na internetu, kde v určitém období byl značný zájem o jeho práci, není zmínka o zásluhách, žádný náznak ocenění. Uvedl do chodu kancelář, zabýval se došlými podněty, zviditelnil pozici ve světě i doma v republice, angažoval se v záležitostech klientů a navázal mezinárodní kontakty na úrovni světových finančních ombudsmanů.

Nemohu souhlasit se zveřejněnými názory, že nezviditelňoval pozici arbitra a nedostatečně se angažoval v získání povědomí u veřejnosti o existenci arbitra. Naopak prezentace práce na veřejnosti jej uspokojovala, lidé si jej všímali a využíval každou příležitost pro vystoupení na veřejnosti. Na můj vkus uvedenou iniciativu dotáhl do krajnosti a spíše mu uškodila. Zasahoval do nejrůznějších případů, ke kterým neměl co říci: odpovídal, že není kompetentní se vyjádřit, nejedná se o případ, který by mu příslušel, stěžoval si na úzký okruh kompetencí. Jako pedagog seznamoval studenty s poznatky o finančním arbitrovi i jako lektor na seminářích pro odborníky přednášel o „institutu“ finančního arbitra.

Těžko ale vytvářet reklamu směřovanou ke klientům bank, když celá funkce vychází z určité „nesvéprávnosti“ finančního arbitra – vazbě na ČNB. Právě ona uvolňovala finance nejen na provoz, ale i propagační akce. Pozice finančního arbitra by měla být nezávislou a nepolitickou funkcí Jak definovat nezávislost v době, kdy se všechno točí kolem financí? Právě množství financí, které měl k dispozici záleželo na vztazích s ČNB. Nešlo jen o finance, ale o veškeré zázemí, kancelář, garáž v centru Prahy, zaměstnance, právní poradce, tiskovou mluvčí, omezené možnosti tiskových konferencí, počítačové vybavení, datové a telefonní linky a další servis.

Z uvedených řádků se zdá, že dosavadní praxe pana Schlossbergera v bankách byla dobrým startem pro práci nového arbitra. Přínosné bylo, že znal chod banky, měl okruh kolegů v bankách a určité znalosti poměrů v ČNB. Na druhé straně ale byl příliš svázán známým prostředím, nerad na sebe v této souvislosti upozorňoval, na veřejnosti rázně nevystupoval proti bankám. Bankovní prostředí mu imponovalo, líbilo se mu luxusní prostředí, společenská úroveň určité elity, uhlazené jednání. Zejména z počátku mu částečně unikal jistý druh arogantnosti tohoto prostředí při jednání s klientem a závislost klienta na vůli bankovních institucí.

Možná bych ani negativně nehodnotil prohrané spory. Jako právník, především ale ekonom se zaměřením na platební styk, mohl sice odhadnout jejich průběh, ale měl své poradce, které využíval. Zastřešoval názor celé své skupiny. Nemohou prohrané spory něco vypovídat o jeho zástupci? Z praxe známe případy, kdy je u nás nejednoznačný výklad zákonů. Soud jednoho stupně rozhodne, že se jedná o bílé a soud vyššího stupně ve stejném případě o úplném opaku. Chyba bude také v jiných institucích a naší legislativě.

Každopádně na pozici finančního arbitra je vidět, jak veřejnost vyžaduje nedostatečné skládání účtů z práce volených funkcionářů. Jaký byl finanční přínos pro společnost, jaké byly finanční náklady, jaká finanční částka byla přiznána klientům jako náhrada v zahájených sporech? Dotazů by byla celá řada a jistě některé podněty mohly být zveřejněny ve výročních zprávách (aniž by došlo k přečinu proti bankovnímu tajemství). Zprávy mají vzestupnou úroveň. Mají však nedostatečnou vypovídací hodnotu Korektní fungování bankovních domů by mělo být samozřejmostí a pak bychom nemuseli zavádět úřady různých ombudsmanů a arbitrů.

Teprve budoucnost ukáže, zda bylo účelné vytvoření diskutované pozice. Zahájení práce bylo náročné, nebyly žádné poznatky předchůdců, nebyli vypracovaní lidé, nebyly zkušenosti. Je obdivuhodné, že pan arbitr kromě hájení klientů bank stačil ještě pracovat na sobě, vzdělávat se, věnovat se pedagogické práci na vysokých školách, pasivně i aktivně se zúčastnit školení a uskutečnit náročné zahraniční cesty.

Popřejme panu Schlossbergerovi hodně zdaru v nové etapě života.

Upozornění: článek je kopií mailu pana V.M, který reagoval na článek Nový finanční arbitr.