V poslední době se kolem přijetí eura v ČR konečně rozproudila diskuse. Jenže se zdá, že řešíme otázku, zda euro přijmout či nikoliv. Je proto důležité připomenout, že k jeho přijetí jsme se zavázali už v přístupových smlouvách k Evropské unii, takže není pravděpodobné, že bychom se mu vyhnuli navždy. Skutečnou otázkou je, kdy budeme schopni na euro kývnout – a kdy to budeme chtít udělat.
Při rozhodnutí o termínu jsou důležité dva momenty: kdy budeme chtít euro zavést a co nám přinese. Ten první moment je důležitý zejména pro českou vládu, neboť zájem přijmout euro mimo jiné znamená splnit maastrichtská kritéria. Není to zdaleka to jediné, co musíme udělat, ale splnění maastrichtských kritérií se nevyhneme. Česká republika je dnes ve velmi pohodlné pozici – pokud by se rozhodovalo o vstupu ČR do eurozóny nyní, neměli bychom problém se splněním ani jednoho z pěti kritérií. Ale bude to platit i v roce 2008 či 2009?
Celkový veřejný dluh stagnuje a loni se dokonce mírně snížil, inflace i úrokové sazby by také měly maastrichtským testem projít bez problémů. A pokud bude dobře nastavena centrální parita kurzu při vstupu do ERM II, měli bychom být schopni udržet kolísání koruny v určených mezích. Otazník ale zůstává viset nad deficitem veřejných rozpočtů, který nesmí přesáhnout 3% HDP. Zatím se nám dařilo snižovat schodky veřejných financí výrazně rychleji, než jsme předpokládali v Konvergenčním programu, a už loni jsme se dostali pod pověstná 3 % HDP. Evropská komise a Evropská centrální banka ale nesledují, zdali se zájemci o vstup do eurozóny podaří daná kritéria splnit jednorázově, ale zdali je schopen důvěryhodně zaručit, že je bude plnit dlouhodobě. Před novou vládou proto bude stát na podzim otázka: využijeme příznivý stav české ekonomiky, budeme pokračovat v ozdravování veřejných financí a dáme přednost rychlému přijetí eura? Nebo využijeme příznivý stav české ekonomiky, urychlíme některé reformy, akceptujeme reformami zvýšený schodek veřejných financí a přijetí eura odložíme? Právě načasování jednotlivých změn a nastavení priorit bude nejtěžším rozhodnutím nové vlády.
Mělo by tedy euro být prioritou? Pokud bude cílem vlády podporovat českou ekonomiku, tak ano. Jsme velmi otevřenou ekonomikou, náš úspěch stojí na zahraničních investicích a zahraničním obchodě. Kurzové riziko pro stále rostoucí počet firem významné a výkyvy kurzu jim nedávají dostatečnou jistotu pro plánování. Ano, proti kurzovému riziku není problém se zajistit, ale je to dodatečný náklad, který buďto zvyšuje ceny (a české zboží je tak méně konkurenceschopné) nebo snižuje marže (a zejména pro menší dodavatele na začátku výrobního řetězce je snižování již tak malých marží nebezpečné). Řešením není ani začít si fakturovat i mezi českými firmami přímo v eurech, jak to již dnes řada podniků dělá. Části kurzového rizika se tak sice zbaví, ale dokud budou vyplácet své zaměstnance v korunách a ne v eurech, většina rizika stále zůstává.
Je proto důležité, aby také podnikatelé přemýšleli o tom, co jim euro přinese. A pokud zjistí, že pro ně bude zavedení eura vítanou změnou, měli by to dát dostatečně najevo. V zemích, kde se euro přijímá dnes, jsou jeho největšími příznivci právě podnikatelé a podniky, kteří si uvědomují, jak jim zavedení eura zjednoduší život. U nás o tom podniky příliš nemluví. A je škoda, pokud mlčí ti, kterým může euro přinést nejvíce výhod.
Psáno pro zpravodaj České spořitelny věnovaný Evropské unii.
