Módou posledních let se na finančním trhu stalo vydávání etických kodexů, které mají sloužit jako důkaz poctivosti členů příslušné asociace. Někdy ale slouží jen jako formální náhrada potřebných změn.
S Etickými kodexy jsme se setkali všichni, často se o nich mluví a různé asociace doprovázejí přijetí etických kodexů velkou publicitou. Všichni se přitom snaží vytvořit představu, že přijetím etického kodexu jsou vyřešeny všechny problémy možného neetického chování členských firem a téma vztahů ke klientům již proto není třeba otevírat. To ale nedokáže ani přísný a vymahatelný etický kodex, natož to, co se často za etické kodexy v Čechách vydává.
Jak poznat dobrý kodex?
To, že se nějaký dokument jmenuje „etický kodex“, ještě neznamená, že jeho dodržování povede k nějaké změně. Některé kodexy – nejslavněji asi Etický kodex České bankovní asociace – totiž pouze jinými slovy přepisují zákonné povinnosti členských firem. Seznam povinností je tak sice čitelnější než louskání jednotlivých paragrafů, ale pro klienty se reálně nic nelepší.
Pokud etický kodex přináší něco navíc, musí jít o věci, které mají skutečný dopad. Není totiž problém připravit etický kodex, který bude velmi přísně a detailně upravovat věci, které se týkají půl procenta klientů a asociace i její členové tak budou moci tvrdit, jak přísný etický kodex je. Pokud ale přitom nebudou řešit problémy, které se dotýkají velké části klientů, půjde opět o kodex, bez kterého by se trh i veřejnost obešli.
Utajené kodexy
Řekněme tedy, že máme etický kodex, který svým signatářům stanovuje pravidla, která jdou nad rámec zákona a která jsou skutečně užitečná pro zlepšení postavení klientů či zvýšení jejich bezpečí. Dobrý etický kodex ale musí splňovat ještě jedno základní pravidlo – musí se o něm vědět. Řada asociací totiž má etické kodexy, ale téměř nikdo o nich neví. Jejich texty jsou umístěny někde na webu asociace, ale její členové nemají povinnost o etickém kodexu informovat své klienty. Není samozřejmě nutné dávat každému klientovi přímo výtisk kodexu, ale umístění na viditelném místě webu finanční instituce a informace o etickém kodexu v propagačních a informačních materiálech by měly být samozřejmostí.
Často je ale pravdou spíše opak – a někdy se stane i extrémní situace, například když jedna spotřebitelská organizace testovala fungování etického kodexu bank a na pobočce pracovníkovi spotřebitelské organizace odmítli etický kodex poskytnout, protože jde údajně o interní dokument banky, který není určen pro klienty. Historka by to byla samozřejmě úsměvná, pokud by se problémy se získáním textu kodexu neopakovaly a pokud by řada pracovníků bank vůbec tušila, že něco podobného existuje.
Přečin a trest – nebo ne?
Každý ví, že porušování pravidel není správné – mimo jiné i proto, že pokud vás někdo chytí, budete potrestáni. Jak vážně by ale společnost brala zákony, za jejichž porušování by nebyla stanovena žádná sankce?
Stejný problém přitom stojí před autory některých etických kodexů v Čechách. Zatímco při porušení některých kodexů může být udělena pokuta, provinilec může být z asociace vyloučen a vše může být dokonce zveřejněno, v jiných případech se nestane vůbec nic. Členové asociace se totiž dohodli, že se porušení jejich etického kodexu nebude nijak trestat. Typickým příkladem je zde opět etický kodex České bankovní asociace.
Ve světě je přitom dodržování etických kodexů a samoregulační sankce považováno za často lepší nástroj regulace finančního trhu než zákroky dozorového orgánu, protože většina účastníků trhu chápe, že dlouhodobě mohou být úspěšní jen na trhu, na kterém klienti finančním institucím věří. Česká mentalita je ale v některých segmentech nastavena tak, že silným institucím projde úplně vše, stačí se jen tvářit zodpovědně a nahlas mluvit o etice. V takovém prostředí nemohou samočistící mechanismy fungovat a trh sám nemá schopnost zbavit se praktik, které ohrožují jeho dlouhodobou stabilitu.
Umíme se poučit z chyb?
I v případě, že etický kodex umožňuje odstranit z trhu nejhorší praktiky, měl by sloužit ještě k jedné věci: být pravidelně vyhodnocován tak, aby bylo možno zjistit jeho účinnost. V zahraničí řada asociací (někdy dokonce i ve spolupráci s regulátorem a spotřebitelskými organizacemi) jednou ročně vyhodnocují to, jaké případy porušení etického kodexu asociace řešila, jak často se opakují a jak předejít tomu, aby se podobné problémy objevovaly znovu. V Čechách takto ale bohužel nepracuje ani jedna asociace. Některé z nich ale mají své etické kodexy nastaveny dobře – asi nejúčinnější jsou etické kodexy Asociace pro kapitálový trh a Asociace finančních poradců a finančních zprostředkovatelů – jiné bohužel testem účinnosti a přidané hodnoty neprojdou ani omylem…
Upozornění: Tyto texty vyjadřují osobní názor autora. Napsat mu můžete na adresu blog (zavináč) prouza.cz
