Reforma daní a veřejných financí, které naši budoucnost ovlivní mnohem více než všechny americké radary dohromady, se změnilo ve frašku.
Zřejmě na základě nepovedené rady nějakého mediálního „experta“ politici mluví o baťozích a o tom, jak je potřeba přibalit do batohu také svačinu. Zřejmě tak chtějí vytvořit zdání, že celá reforma je jen příjemnou procházkou po krásné české krajině. Reforma přitom rozhodne o tom, jak vstřícná má být česká společnost k těm méně šťastným, jestli opravdu máme odvahu trestat ty, kteří zneužívají sociální systém a zdali bude o lidi v důchodu pečovat stát nebo se o sebe budou muset postarat především sami.
Všechna tato témata jsou v návrhu reformy více nebo méně řešena – ale přitom jako by neexistovala. Snad je to tím, že se do debaty nikomu příliš nechce a většina politiků ví, že s nimi příliš velké štěstí u veřejnosti neudělá.
A tak se vedle zastíracích názvů pro reformu pro jistotu do celého představení ještě vloží dojemný lidský příběh exministra Tlustého, který má lepší návrhy a je ochoten v boji za jejich prosazení padnout (nebo spíše nechat padnout vládu vedenou jeho nepřítelem). A opět se místo srovnání čísel a dopadů vše vysvětluje na základě emocí, místo propočtů všech variant na základě jednotné metodiky na jedné straně detailní propočty chybí a výpočty druhé strany jsou mávnutím ruky shazovány ze stolu.
Kohoutí zápasy jsou oblíbené v jiné kultuře, té evropské by měla slušet spíše racionální debata a jasné vysvětlení dopadů změn. A nejen těch miliardových na státní rozpočet, ale zejména těch na každého jednotlivce. Vytvořit model, který zohlední různé druhy příjmů, výdajů a spoření není nijak těžké. Jen je pak potřeba veřejně obhájit, proč a komu reforma něco přinese a něco ubere. Budeme-li místo toho debatu nahrazovat kohoutími zápasy, můžeme brzy přijít o celé smetiště.
Psáno pro týdeník Reflex.
Upozornění: Tyto texty vyjadřují osobní názor autora. Napsat mu můžete na adresu blog (zavináč) prouza.cz
