Nedávný novinový rozhovor s guvernérem České národní banky Miroslavem Singerem byl velmi zvláštní. Týkal se především českého hospodářství a guvernér se v něm snažil čtenáře přesvědčit, že špatně už bylo. Optimismus ale pro většinu lidí na místě rozhodně není.
Zvláštní byl obsah rozhovoru (o tom za chvíli), ale stejně zvláštní bylo i jeho načasování. Významnou část viny za dnešní špatnou ekonomickou náladu totiž nese neustálá negativní komunikace vlády i její kroky, které potlačují růst českého hospodářství. Vláda samozřejmě nemůže ze dne na den otočit a začít říkat, že je situace lepší, než se zdálo (zvlášť když chce protlačit další zvyšování daní a ekonomiku ještě trošku přidusit).
Takže prohlášení autority (mimochodem, v očích naprosté většiny národa mnohem důvěryhodnější než je vláda), že situace není tak špatná, se určitě vládě hodila. Respektive vládním stranám, protože toto neobvykle důrazné vyjádření guvernéra centrální banky přišlo pouhý jeden den před volbami. Nemyslím sice, že by jeden rozhovor mohl voliče nějak zásadně ovlivnit – ostatně vládní strany utrpěly porážku, zejména kvůli špatné ekonomické náladě, již svojí politikou vyvolaly – ale přece jen, konzervativní centrální bankéř by s podobným rozhovorem počkal až po volbách.
Takže prohlášení autority (mimochodem, v očích naprosté většiny národa mnohem důvěryhodnější než je vláda), že situace není tak špatná, se určitě vládě hodila. Respektive vládním stranám, protože toto neobvykle důrazné vyjádření guvernéra centrální banky přišlo pouhý jeden den před volbami. Nemyslím sice, že by jeden rozhovor mohl voliče nějak zásadně ovlivnit – ostatně vládní strany utrpěly porážku, zejména kvůli špatné ekonomické náladě, již svojí politikou vyvolaly – ale přece jen, konzervativní centrální bankéř by s podobným rozhovorem počkal až po volbách.
Trochu se rozšoupni, národe!
Pojďme ale k obsahu rozhovoru. Singerovo poselství by se dalo shrnout zhruba takto: začněte víc utrácet a přestaňte šetřit, stejně se vám to nevyplatí. Ano, českou ekonomiku vzhledem k podivné hospodářské politice vlády táhne ke dnu především obava lidí z budoucnosti, odkládají spotřebu a šetří výrazně víc, než bývalo zvykem. Ale opravdu větší utrácení nastartuje další drobné snížení úrokových sazeb (které se sice okamžitě promítne do nižších úroků z vkladů, zatímco do úroků z úvěrů se promítá jen pomalu a jen tam, kde existuje skutečná konkurence)? A opravdu je pro dlouhodobou stabilitu české ekonomiky dobře, aby se lidé opět začali rychle zadlužovat?
Obávám se, že tlak na větší zadlužování přinese sice pár krátkodobých zisků v podobě vyššího výběru daní ze spotřeby, ale dlouhodobě bude výsledek záporný. Výhled české ekonomiky totiž rozhodně není pozitivní a vzhledem k tomu, jak vláda stále dusí ekonomiku (a zároveň stříhá čím dál větší oka do sociální záchranné sítě), jsou obavy lidí z nezaměstnanosti a nejisté budoucnosti více než oprávněné. Guvernérovo doporučení „zavřít oči a utrácet“ by tak možná mělo smysl v situaci, kdy by mohl očekávat změnu vládní politiky – ale na to zřejmě současná vláda nemá ani mentalitu, ani kapacitu.
Po nás potopa, guvernére?
I když můžeme nesouhlasit, má podpora utrácení bez rozmyslu alespoň krátkodobou ekonomickou logiku. Druhá guvernérova rada (přestaňte spořit) byla mnohem drsnější – a mnohem nebezpečnější. Ano, nejbohatší vrstvy mohou klidně spořit o něco méně a trochu více utrácet bez zásadního dopadu na jejich dlouhodobou bezpečnost, ale většina obyvatel má jen nízké nebo dokonce žádné úspory. I při srovnání průměrných úspor jsme na tom výrazně (a někdy až řádově) hůř než západoevropské země s mnohem štědřejším sociálním systémem.
Právě nedostatek úspor přitom stojí u řady lidí na počátku pádu do dluhové pasti – a pokud bude centrální banka se svou autoritou nahlas vyhlašovat nevýhodnost a zbytečnost spoření, může se nám to hodně vymstít. Průměrná česká rodina totiž nepotřebuje lepší auto nebo větší dům, ale především pořádné úspory. Musí mít dostatečnou rezervu nejen na nečekané výdaje, ale především na dlouhodobé zabezpečení a musí být schopna si tyto úspory vytvořit právě na úkor zbytečné spotřeby. Bezhlavé utrácení má jako strategie smysl pouze v jediném případě – pokud uvěříme, že jsme na palubě Titaniku, který půjde za chvíli ke dnu.
Ryché komentáře autora k ekonomickému dění najdete na jeho Twitter účtu @prouzatomas. Napsat mu můžete na adresu blog (zavináč) prouza.cz
