ROZHOVOR Jaká je pozice Česka ke klimatickému balíčku? EUROSKOP hovořil se státním tajemníkem pro EU Tomášem Prouzou o českých zájmech v Evropské unii.
Než jste se stal státním tajemníkem pro EU, pracoval jste na druhé straně Atlantiku jako expert Světové banky. Když byste měl srovnat život v USA a v Evropě – co je největší slabina a naopak nevětší výhoda EU vůči USA?
Nemám úplně rád zjednodušující srovnání. Každý kontinent či stát má svoje výhody a nevýhody. Vedle makroekonomických výsledků je myslím důležité posuzovat i jak se lidé k sobě chovají. V Americe vám řidič v autobuse popřeje hezký večer. To se vám v Česku moc často nestane. Američané také hodně pomáhají dobrovolně v komunitě a ve společnosti, což společnost posouvá. Udělat něco pro ty, kdo neměli tolik štěstí, je důležité. Dělá to zemi příjemnější a úspěšnější pro všechny.
Nejviditelnější evropskou kauzou byl v poslední době roaming. Evropští poslanci odhlasovali jeho zrušení v prosinci 2015. Co na to říkáte?
Zrušení roamingu je ukázka klasické evropské zkratky. Samo o sobě to vypadá velmi smysluplně, jen si nejsem úplně jistý, že europoslanci přesně ví, jaké to může mít dopady na národní ceny v jednotlivých zemích. Jde ale v podstatě o drobnost. Jinde jsou dopady mnohem větší, třeba u podpory obnovitelných zdrojů nebo klimatického balíčku, kde by se nemělo rozhodovat bez ohledu na evropský průmysl. Soustředění se na jednu konkrétní věc bez dostatečné analýzy dopadů na celek je skoro až nebezpečné. Na řadě případů je vidět, že to lidi stojí mnohem více, než kolik mají pocit, že ušetří.
Postoj Česka ke klimatickému balíčku
Horké téma jsou i emise Co2 a obnovitelné zdroje. Jaký je český postoj k lednovému návrhu Evropské komise? Naposledy se o něm jednalo na březnové Evropské radě, konečné rozhodnutí se má udělat do října.
Zkušenost z balíčku 20:20:20 ukazuje, že místo zaměření na jednu důležitou věc se vymyslí mediální slogan o dvaceti procentech. Mimochodem velice dobrý. Jednotlivé cíle jdou však proti sobě a nejsou logicky provázané. Ve většině zemí vedla dosavadní klimatická politika ke zdražování energií nebo neuvěřitelným dotačním mechanismům. Fungující vnitřní trh je pro Evropu zásadní, a tyhle věci ho ničí. I v Čechách cenu energie neurčuje česká poptávka, ale dotační systém v jiné zemi.
U nového klimatického balíčku zdůrazňujeme, že cílem má být redukce Co2. Jednotlivé země si potom najdou svou cestu, jak ho splnit. Jsou členské státy, které si mohou dovolit výrazně vyšší snížení, protože mají spoustu bezemisních energetických technologií nebo nemají průmysl a tolik energie nepotřebují. Ale pokud žijete v zemi, kde úplně nesvítí a moc nefouká, a jste nejprůmyslovější zemí celé EU? Jakýkoli dopad na ceny energií se v Čechách promítá třikrát více než jinde v Evropě.
Ale společný cíl se přece musí rozepsat mezi jednotlivé země. Aby existoval cíl, který mají plnit? Jinak to dělat nebudou.
Důležité je jak se ten podíl stanoví. Kdyby mělo jít pouze o automatické přerozdělení, tak budeme mít velký problém. Jsou-li země, které mohou mít 40 procentní podíl obnovitelných zdrojů na energetickém mixu, nebo mají dostatek peněz, aby to dotovali, ať se dobrovolně přihlásí. My jsme však v jiné situaci, protože našich třináct procent nás stojí ročně miliardy korun na dotacích, vyšších cenách pro spotřebitele i průmysl. Těch 47 miliard korun bychom určitě dokázali využít jinak.
Balíček jde i proti evropské politice na reindustrializaci Evropy. I tady je Česko v jiné situaci. Podíl průmyslu je v Evropě v průměru na 15 procentech, u nás je to 35 procent, tedy více než dvojnásobek. Zatímco se Evropa snaží posunout z 15 na 20 procent, ČR spíše brání to, co máme. Nastavení české ekonomiky je dané. Lidi na Ostravsku můžete přesunout třeba z ocelářství do strojírenství, ale těžko padesátiletého horníka přesunete do služeb. V konečném důsledku se pak bavíme o sociálních důsledcích a nákladech pro stát.
Je to tak důležité téma, že by Česko bylo ochotno balíček vetovat?
Já myslím, že stanovení Co2 jako jediného cíle je přístup řady států. Nejsme v tom sami. Snižování emisí je to, co reálně potřebujeme. Mluvíme-li o pevných cílech pro obnovitelné zdroje, přesouváme se od pomoci životnímu prostředí ke konkrétní technologii. Požadavek na konkrétní technologie, když jednotlivé země mají odlišné podmínky je to, co u řady zemí problematizuje dohodu. Jsou tlačeny někam, kde to pro ně není konformní a stojí je to strašně moc peněz. Navíc považuji za nepřijatelné, aby EU diktovala členským státům složení jejich energetického mixu.
Český zájem v EU
Jak byste definoval národní zájmy České republiky v Evropské unii. Je to vůbec možné?
Já si myslím, že ano. Česko je průmyslová země, a bez ohledu na orientaci vlády bude pro nás vždy prioritou volný trh. Českým zájmem je také digitální agenda a podpora vědy a výzkumu. ČR má dobrou vědu, ale slabinou je, že ji nedokáže dovést do praxe.
Institucionálně jsou naším národním zájmem silné a fungující instituce EU. Jsme středně velká země a sami nevyhrajeme. Z českého pohledu je důležité, aby příští Evropská komise byla silná a dokázala tlačit na dodržování pravidel. Potřebujeme Komisi, která bude rovnocenným hráčem velkých členských států, a dokáže se uvnitř koordinovat, aby jedno DG neříkalo jiné věci než druhé.
Další priorita musí být volný pohyb osob. Je potřeba mnohem aktivněji říkat, jak je to důležité. V posledních letech je možné pozorovat nenápadné olupování perníčku, tady něco omezíme, tady také… Věcně chápu politické obavy z dávkové turistiky, ale když se podíváme na čísla, nic takového se neděje.
Není to tak dávno, co se tzv. staré členské země zasadily o to, aby se udržel status quo v otázce vysílání pracovníků. Není to trochu projev nedůvěry?
Je to projev politické reality v těchto zemích.
Tedy spíše předvolební tah a snaha získat body u voličů?
Spíš je to snaha odebrat tyto body extremistům. Vlády ví, že když to neudělají alespoň verbálně, tak na to doplatí. Rétorika je mnohem dál než reálné kroky. O to víc je potřeba vytvořit skupinu zemí, která bude zdůrazňovat, že volný pohyb osob je důležitý, byť to má i nějaké náklady. Benefity ale převažují. V řadě členských zemí je navíc volný pohyb tou hlavní věcí, s níž si lidé Evropskou unii ztotožní.
Český eurokomisař
Má už Česká republika představu jaký post by v nové Komisi chtěla získat?
Představa tady je. Diskuse směřuje k vytipování čtyř pěti portfolií, kde se cítíme silní a můžeme nabídnout příběh, proč nás to zajímá a kde můžeme dát přidanou hodnotu nejen konkrétním člověkem, ale i historickou zkušeností.
To by ale všichni chtěli vnitřní trh, protože je tam nejvíce peněz.
Pro zemi jako Česko jsou portfolia, na které může rovnou zapomenout. Potom jsou nějaká velmi ambiciózní, kde bychom měli mít šanci. To je ale spíše možné až u další Evropské komise, protože díky nedávné minulosti máme trochu zkaženou pověst. Pak jsou realistická portfolia, kde máme šanci a pak samozřejmě ta, která jsou spíše prohrou nebo trestem.
Mnohojazyčnost…
Ano (smích). Většina zemí ještě v tuto chvíli nemá jasno. Samozřejmě, že běží interní diskuse, ale málokdo je ochotný informace sdílet. Čeká se i na výsledek evropských voleb, protože u nominace řady zemí bude jistě hrát roli, kdo bude kandidátem na šéfa Evropské komise.
A koordinace uvnitř Visegrádu. My podpoříme vás a vy nás?
Debata běží na všech úrovních, nejen tady. V4 má výhodu, že se dokážeme velmi rychle dohodnout. Před Evropskou radou na konci června se počítá s premiérským summitem, přesně kvůli této debatě. Visegrád je ale minimální základ. Dohody musí být mnohem širší.
Rozhovor vyšel na serveru Euroskop 15. dubna 2014.
