Po jednání Evropské rady koncem minulého týdne se doslova roztrhl pytel s politickými recenzemi na úspěch či neúspěch české vlády při hájení naší pozice. Vzhledem k tomu, kolik omylů či vědomých dezinterpretací se objevilo v ostrých soudech ohledně závěrů summitu k migraci, dovolím si ty nejkřiklavější uvést na pravou míru.
Co se v Bruselu skutečně dohodlo? Představitelé členských států se shodli na tom, že migrační tlak vyžaduje komplexní reakci. Jejími třemi pilíři bude lepší ochrana hranic EU a důraznější návratová politika (tedy abychom omezili příliv nelegálních imigrantů a rychle vraceli ty, kteří nemají nárok na azyl), užší spolupráce se zeměmi původu (tedy abychom snížili počty těch, kteří zadlužují celé široké rodiny a u pašeráků si kupují sen o lepším životě v Evropě) a posílení solidárních opatření, jež pomohou jak lidem v nebezpečí, tak členským státům, které jsou pod největším migračním tlakem.
Mezi tato opatření patří i relokační mechanismus – opatření, jež zdaleka není nejdůležitější, ale přitahuje největší pozornost. Itálie a Řecko či nověji Maďarsko a Bulharsko jsou zahlceny vlnou uprchlíků, kterou nemohou samy zvládnout ani při nejlepší vůli. Evropská rada se proto dohodla na jednorázovém výjimečném mechanismu pomoci těmto zemím a nabídla, že se na něm budou členské státy podle svých možností dobrovolně podílet. Jak konkrétně bude mechanismus fungovat, předsedové vlád neřešili. Tyto otázky budou předmětem jednání ministrů vnitra koncem července.
Jakou pozici hájil na jednání premiér Sobotka? Zaprvé že řešení současné situace vyžaduje komplexní přístup, partikulární opatření řešení nepřinesou. Zadruhé, solidární opatření musí být dobrovolná, neboť povinná solidarita přestává být skutečnou solidaritou. Zatřetí přišel s nabídkou české pomoci, protože vláda je přesvědčena, že velké výzvy, jimž EU čelí, se netýkají pouze některých členských států, ale všech. Proto by se také všichni měli podílet na jejich řešení v té míře, které jsou schopni. Vláda je přesvědčena, že takto nejlépe dosvědčuje své odhodlání stavět naše členství v EU na aktivní účasti, a nikoliv na schovávání se před problémy a na solidaritě, a ne na sobectví.
Se čtenářem důvtipným se v tuto chvíli rozloučím. Pro ty pomalejší pro jistotu vše ještě jednou shrnu, abychom se vyhnuli nebezpečí omylu či dezinterpretaci.
Předseda vlády odjížděl na Evropskou radu hájit názor, že přístup k řešení současné migrační situace musí být komplexní, solidární mechanismy v EU musí i nadále zůstat dobrovolné a ČR je připravena se na řešení výzev spojených s migrací dobrovolně podílet. Evropská rada se shodla přesně na těchto bodech.
psáno pro iHned.cz
