RÁDIO ZET Česká republika má podle současného státního tajemníka pro evropské záležitosti Tomáše Prouzy v Bruselu špatnou pověst. Ta je podle něj spojená s dlouho protahovanými změnami legislativy, které Česko slibovalo a v řadě případů nesplnilo. Příkladem může být zákon o státní službě, jehož schvalování trvalo dvanáct let. Prouza v pořadu ZET Light na rádiu ZET také mluvil o tom, že v Evropské komisi je řada špičkových úředníků z Česka. Vláda je však v minulosti nepodporovala. Státní tajemník pro evropské záležitosti se tuto situaci nyní snaží změnit.
Tomáš Prouza v minulosti stál za založením serveru Peníze.cz. Byl také spoluzakladatelem poradenské firmy Partners a působil ve Světové bance. Kromě toho zastával po dobu tří a půl roku funkci náměstka ministra financí. Tam si poprvé vyzkoušel, jaká je praxe při sestavování nových pravidel. Jedná se podle něj o velice zajímavou náplň práce s ohledem na to, že člověk definuje, jak bude vypadat Česká republika a na základě jakých pravidel bude fungovat.
Hlavní nevýhodou státní správy je podle Prouzy to, že oproti byznysu funguje mnohem pomaleji. Například i v nadnárodních konglomerátech padají rozhodnutí v řádu týdnu nebo několika měsíců. Oproti tomu ve státní správě trvá změna pravidel dva až tři roky.
Česká společnost je ve vztahu k Evropské unii poměrně rozpolcená. Máme tady dva extrémy, kterými jsou euroskeptici a lidé, kteří podporují další evropskou integraci. Řekněte mi, jaká je pověst České republiky mezi evropskými úředníky a evropskými politiky a jak se vyvíjí?
Ta pověst je hodně špatná. Když jsem začal jezdit před rokem do Bruselu a začali jsme řešit ty problémy, které dlouho ležely na stole, tak ta nejzákladnější emoce úředníků komise včetně politiků byla taková, že slyšeli mnoho slibů. Typickým příkladem byl zákon o státní službě. To je věc, kterou jsme dvanáct let odkládali. Takže když vláda říkala, že to chce dotáhnout a chce to udělat, tak všichni na té druhé straně seděli a říkali. „Jo to už říkala tahle vláda, tamta vláda a tamta vláda. My si počkáme, až to opravdu projde sněmovnou. Chceme prostě vidět důkaz místo slibů.“ To překonávání nedůvěry je vůbec nejtěžší část mojí práce. Pro mě strašnou emocí, kterou vnímám, je to, že o nás vlastně nikdo moc neví. Nekomunikovali jsme totiž. Historicky Topolánkova nebo Nečasova vláda seděla doma v Praze a uraženě dupala nožičkou. Činila tak namísto toho, abysi nechala vysvětlit, kde měla problém a snažila se najít nějaký kompromis.
Co děláte proto, aby se pověst České republiky v Bruselu zlepšila?
Tu nedůvěru člověk nezmění jednou krátkou schůzkou. Je to prostě o velmi aktivní komunikaci s partnery, o vysvětlování toho, co se v Česku děje. Je potřebné také dotáhnout věci, které slíbíme. Proto bylo tak dlouho důležité dotáhnout služební zákon. Proto bylo důležité udělat dalších pár věcí, aby bylo jasné, že když vláda něco řekne, že to opravdu platí. To je ta první věc, kterou musím změnit. Tu nedůvěru v to, že Češi si nevymýšlí a že pouze neuhýbají, ale plní to, co řeknou. Je to také hodně o tom bavit se se zeměmi, které jsou kousek dál. Logicky máme dobré vztahy se Slováky nebo Poláky. Na druhou stranu třeba s Němci mluvíme relativně málo. Já když jezdím do Berlína, tak mi pořád někteří němečtí ministři říkají, že svého českého kolegu neviděli pět nebo sedm let.
Jakou známku byste dal současným českým úředníkům v Evropské komisi v porovnání s ostatními státy?
Řada z nich je velmi špičková. Já bych byl rád, kdyby se alespoň část z nich někdy vrátila do Prahy, protože by výrazně zprofesionalizovali tu naši státní správu. To co je pro mě větší problém, je to, že těch Čechů v Evropské komisi je hrozně málo. Nyní dáváme dohromady, jak jim pomoci v kariérním žebříčku trochu rychleji. Jsou velmi dobří. Na druhou stranou Česká republika byla jednou ze zemí, které své lidi nepodporovala.
Celý rozhovor najdete na stránkách Rádia Zet.
