Pokud chce stát zlepšit a zlevnit systém stavebního spoření, jsou snížení státní podpory a otevření trhu větší konkurenci přesně těmi potřebnými kroky. Pokud se ale ministerstvo financí rozhodlo systém zlikvidovat, je nejspolehlivější cestou státní podpora jen pro ty, kdo peníze použijí na bydlení.
Chce stát skutečně reformovat stavební spoření nebo hledá cestu, jak celý segment úplně zlikvidovat? Zatímco snížení státní podpory na rozumnější míru byl krok správným směrem, minulý týden ministerstvem financí vypuštěný balónek o tom, že na státní podporu by měli nárok pouze ti, kteří peníze použijí na bydlení, už je o něčem jiném.
Pokud by takový návrh prošel, znamenal by jedno jediné – výrazné omezení a časem zřejmě i zánik stavebních spořitelen, které by jistě neváhaly domáhat se náhrady škody v mezinárodní arbitráži. Bez klientů, kteří si pomocí stavebního spoření pouze spoří, se totiž systém neobejde nikde na světě, takže ministerským úředníkům musí být jasné, co by zavedení účelovosti způsobilo.
Stát navíc už minimálně od roku 2004 razantně tlačí stavební spořitelny k tomu, aby kladly důraz na větší objem úvěrů, a aby tak stavební spoření plnilo účel, pro který bylo založeno, tedy nabízet dostupné zdroje pro zlepšování kvality bydlení. Tlak byl přitom velmi úspěšný – vždyť loni stavební spořitelny poskytly dvakrát větší objem úvěrů než v roce 2004.
Tím nechci říct, že systém stavebního spoření by měl zůstat beze změn. Naopak – snížení státní podpory na rozumnou úroveň mělo již několik let zpoždění. A především by neměla usnout debata o tom, jestli mají stavební spoření nabízet pouze stavební spořitelny nebo zda-li systém neotevřít všem bankám a zákonem nedefinovat pouze povinné parametry produktu. Takovéto otevření by mohlo minimálně snížit ceny, protože poplatky stavebních spořitelen dnes nic netlačí dolů.
Pokud stát chce zlepšit a zlevnit systém stavebního spoření, jsou snížení státní podpory a otevření trhu větší konkurenci přesně těmi potřebnými kroky. Pokud se ale ministerstvo financí rozhodlo systém zlikvidovat, je zavedení účelovosti tou nejspolehlivější cestou.
Možná má ale minulý týden vypuštěný balónek o účelovosti úplně jiný význam – přitlačit stavební spořitelny při vyjednávání ke zdi a omezit jejich manévrovací prostor. Tomu ostatně nasvědčuje i to, že informace „unikla“ do jedněch vybraných novin, i když oficiální materiál na ministerstvu teprve vzniká. Ale zkušený politik ví, že je dobré ukázat nepříteli několik falešných cílů.
Jednak teď budou muset stavební spořitelny bojovat na více frontách – a jednak si stát vytvořil pěkný prostor, ve kterém může uzavřít se stavebními spořitelnami kompromis. Jen je škoda, že tématem jednání bude destrukce a ne snaha využít lépe jediného finančního produktu, na který jsou Češi masově zvyklí a kterému věří. Návrh Vladimíra Pikory na využití stavebního spoření pro budování dlouhodobých úspor by tak rozhodně neměl zapadnout.
Upozornění: Tyto texty vyjadřují osobní názor autora. Napsat mu můžete na adresu blog (zavináč) prouza.cz
