Ministr financí opakovaně slibuje, že bude „působit“ na banky a přesvědčovat je, aby více půjčovaly českým podnikům. Banky už ale nejsou státní a opakování bankovního socialismu tak naštěstí nehrozí. Na jednoduchou otázku „Co za to, pane ministře“ ale ministr financí odpověď nemá.
Je samozřejmě pravda, že banky v posledních měsících půjčovaly podnikům výrazně méně, ale to se děje při poklesu ekonomiky vždy a všude. Navíc se stačí podívat do okolních zemí a uvidíme, že české banky postupovaly ještě mírně a pokud to jen trochu šlo, zkoušely udržet úvěrované podniky naživu pomocí různých úprav a prodloužení poskytnutých úvěrů. Je také potřeba uvědomit si, že rizikovou politiku bank na českém trhu řídí spíše mateřské banky, sledující situaci celé bankovní skupiny. České managementy tak mají v řadě případů svázané ruce a musí se pohybovat v mantinelech, které jim stanoví jejich matky.
Navíc není přesné říkat, že banky přestaly půjčovat. Ano, objem úvěrů podnikům se snížil, ale změnila se pouze pravidla posuzování úvěrů a podniky dnes zažívají to, čemu čelili před rokem klienti, kteří chtěli získat 100% hypotéku na nákup nemovitosti. Musí se podrobit mnohem přísnějšímu posuzování a musí být schopni odpovídat na otázky.
Ani na jedno nebyla bohužel řada firem zvyklá, zejména v letech ekonomického růstu a dobrých hospodářských výsledků. Dnes ale musí podniky umět odpovídat na otázky týkající se poklesu tržeb, omezení poptávky a účinnosti restrukturalizačních opatření. A pokud v tom nemají jasno samy podniky, je pochopitelné, že nepřesvědčí ani banky.
Malé podniky jsou na tom samozřejmě hůře, protože jakýkoliv drobný výkyv je pro ně mnohem nebezpečnější než pro velký podnik, který již má na seznamu věřitelů většinu bank na českém trhu. A právě malým podnikům by ministr financí mohl účinně pomoci, pokud by opravdu chtěl, aby se úvěrovalo více. Často totiž úvěr nedostanou, protože neví, jak o něj žádat, jak připravit a prezentovat přesvědčivý byznysplán. Vzdělávací program, který malým podnikům ukáže, jak žádat o úvěry – a jak je rozumně používat – by byl mnohem účinnější než schůzky s bankéři. Banky totiž půjčovat chtějí – ale podniky se musí naučit reagovat na změněné požadavky a pomoc ze strany státu by jistě přivítaly. Pokud stát pomůže malým podnikům lépe se orientovat v oblasti úvěrů a lépe pracovat se svými plány, mohl by přijít čas i na posílení Českomoravské záruční a rozvojové banky. Rozhodně to ale nemůže být první krok.
Velké podniky navíc mají k dispozici jinou cestu, jak přísnější podmínky bank obejít – korporátní dluhopisy. Je až s podivem, jak málo podniků je schopno své dluhopisy na trhu nabídnout. Pro oživení českého kapitálového trhu by přitom tyto emise byly zajímavé. Jen je škoda, že šéf pražské burzy zrovna válčí s ministrem financí kvůli dluhopisům pro občany. Spolupráce na podpoře využití kapitálového trhu pro financování zajímavých českých podniků by dávala větší smysl.
Pokud tedy chce ministr financí pomoci českým podnikům, pro ty menší by měl přemýšlet spíše nad vzděláváním a pomoci při prezentaci svých plánů a ty větší podpořit v hledání alternativního financování. Návrat do dob, kdy banky půjčovaly téměř každému a často provozními úvěry nahrazovaly chybějící kapitál firem, totiž reálný není. A to nejen proto, že ministr nemá bankám co nabídnout.
Psáno pro Hospodářské noviny.
Upozornění: Tyto texty vyjadřují osobní názor autora. Napsat mu můžete na adresu blog (zavináč) prouza.cz
Souhlas. Tak se to dela v zahranici take, jinak to snad ani nejde. <br /><br />Male podnikatele je treba proskolit, nemaji az na vyjimky zadny odborny aparat ktery se to naucil ve skole. Danovy poradce jim takovy plan take nevystavi.<br /><br />Drobni podnikatele maji znacny pozitivni vyznam z hlediska trhu prace. Takove proskoleni nejsou vyhozene penize.
Pěkný článek, korporátní dluopisy by byly pro firmy i investory zajímavou alternativou.
Druhá strana mince je ovšem ta, že si podniky ani půjčovat nechtějí :-(nejen u nás, ale ani v USA). U nás třeba hypotéky podnikatelům meziročne klesly na méně než čtvrtinu. Rozvojové plány šly k ledu, firmy šetří – a co si budeme povídat – každá může čtvrtinu zaměstnanců propustit 🙂
To, pane Fejtku, dle mého opět souvisí s tím vzděláváním podnikatelů. V E15 před nějakým časem byla příloha o největších developerech v ČR. 9 z deseti uvádělo, že své projekty nefinancují z vlastních zdrojů. Naši podnikatelé a firmy jsou možná zdravě opatrné, možná zbytečně brzdí svůj potenciál. To ukáže až čas, kdo měl pravdu. S těmi zaměstnanci souhlasím či doplním, že je může mít na částečný
Napada me otazka, zda je o co stat, mit podnik postaveny (a hlavne zavisly) na pujckach. Potom staci kdyz banka 1x nepujci a firma konci. Mozna jsem staromodni, ale osobne bych radsi podnik mensi a vice nezavisly nez veliky s moznosti okamziteho krachu. Je rozdil pujcit si na novy projekt a pujcovat si i na bezny provoz.