Do startu důchodové reformy zbývají ještě skoro dva roky, ale vládě se během týdne úspěšně podařilo zklamat a naštvat i ty, kteří by jinak reformu ze všech sil podporovali.
Důchodová reforma měla být vlajkovou lodí této vlády a nejjasnějším důkazem reformního odhodlání kabinetu s nejsilnější podporou v poslanecké sněmovně za celou dobu existence České republiky. Jenže reformě chybí odvaha, takže místo důstojné vlajkové lodi připomíná pramičku na Vltavě, je nedotažená, takže posádka vyplouvá bez dostatečných zásob, a absolutně selhala komunikace, takže o výpravě vlastně nikdo neví.
Ale dost hříček se slovy. To, že je reforma přehnaně opatrná, je jasné každému, kdo si spočítá možné přilepšení k důchodu z našetřených peněz. Dva tisíce měsíčně navíc jsou určitě dobré, ale rozhodně to není snížení závislosti na průběžném systému. Jinak řečeno – i pokud vládní reforma projde, budeme i nadále muset buďto prodlužovat věk pro odchod do důchodu nebo zvyšovat daně nebo výrazně snížit objem vyplácených důchodů. Třetí varianta je samozřejmě politicky nereálná, takže dnešní třicátníci rozhodně nepůjdou do důchodu v 65 letech. A musí počítat s tím, že jejich daně v dalších letech ještě porostou.
Nedotaženost a špatná komunikace
Mnohem víc překvapuje nedotaženost reformy, kdy se podmínky z týdne na týden mění podle toho, co se zdá politicky vhodnější. Z povinného systému je najednou dobrovolný, místo povinné anuity se najednou objeví i jiné formy výplaty, z původního odmítnutí je najednou souhlas s dědictvím naspořených a nevyčerpaných peněz. A když ani tyto ústupky nestačí, vytáhnou se z klobouku další králíci, například možnost přispívat jedno procento z platu na důchod vlastním rodičům. Jen je škoda, že úžas publika obvykle rychle pokazí nenápadná informace, že právě tuhle zajímavou změnu asi nepůjde udělat stejně rychle jako zbytek reformy.
Přitom úspěch reformy, který se bude měřit počtem lidí, kteří přejdou z průběžného systému, stojí především na správné komunikaci. A tady bohužel vláda zcela selhala. Místo toho, aby lidem ukazovala výhody spoření na vlastní penzi, místo toho, aby již od prvního dne propagovala možnost přispívat na důchody rodičů a aktivně vysvětlovala úspory, kterých stát dosáhne a jak sníží rozpočtový deficit, dovolila vláda, aby v myslích lidí vzniklo jiné spojení. Kvůli důchodové reformě nám zdražili – přesně to si budou lidé pamatovat, až se otevřou brány nových penzijních fondů.
Samozřejmě – ještě pořád je hodně času, chytrý marketing dokáže spoustu kouzel, ale postup vlády znamená jedno jediné. Do systému přejde výrazně méně lidí než kdyby se vláda pořádně připravila. Za reformní vládou tak zůstane pouze špatně reformovaný penzijní systém a masivní navýšení daní.
Upozornění: Tyto texty vyjadřují osobní názor autora. Napsat mu můžete na adresu blog (zavináč) prouza.cz
