Ministerstvo financí představilo plán na reformu daňového systému. Jde o změnu, jež mnohé narovnává a zjednodušuje, nedá se však říci, že je to změna zásadní – a především promyšlená. Zvážili reformátoři například dopad, jaký bude mít zrušení možnosti odečíst si úroky z hypoték a stavebních spoření?
Konec minulého týdne přinesl další díl zvláštního představení na téma ekonomických reforem. Podstatou prezentované daňové reformy bohužel není žádná zásadní změna systému, která by podpořila českou ekonomiku, ale jen přesouvání peněz z jedné škatulky do druhé. Pokud je tato změna určena k tomu, aby se lidé naučili lépe počítat a přemýšlet nad svými penězi, tak to možná bude fungovat – ale ve většině zemí se na podporu finanční gramotnosti používají levnější programy.
Dobré zprávy: OSVČ získají, výběr daní bude jednodušší
Ale začněme nejprve pochvalou. Pokud se ještě někde nezmění parametry, jsou navržené změny dobrou zprávou pro drobné podnikatele, kteří by měli státu nově odvádět 32 procent svého hrubého zisku, zatímco dnes odvádějí 36,35 procenta. A určitě je dobré, že ministr Kalousek jasně upozorňuje, že si podnikatelé mohou moci zvýšit odvody pojistného na důchodové pojištění nad minimální výši 6,5 procenta – a že pokud to neudělají, budou v budoucnu pobírat jen minimální důchod. Dnes totiž většina živnostníků pouze minimalizuje své odvody a není jí jasné, jaké negativní dopady to na ně může po odchodu do důchodu mít.
Ještě větší pochvalu by si zasloužilo Jednotné inkasní místo – tedy jedno místo pro odvod daně z příjmu, sociální daně a zdravotního pojištění. Tedy pokud opravdu vznikne, neboť o jednotném inkasním místě se mluví už zhruba pět let a jeho fungování zatím zůstává pořád jen na papíře. Otázkou také je, jakými pravidly se bude nová instituce řídit, neboť finanční úřady, správa sociálního zabezpečení a zdravotní pojišťovny mají různé úřední postupy a pravidla – a aby jednotné inkasní místo fungovalo, budou se vedle formulářů muset sjednotit právě i postupy a procesy a vytvořit nové informační systémy. A bude velmi zajímavé sledovat, jestli to bude možné za necelé dva roky zvládnout…
Výjimky z rušení výjimek: podle jakého klíče?
Velké otazníky naopak vyvolává jiná část změn, a to rušení různých výjimek. Podobně jako u důchodové reformy a s ní spojeného zvyšování daní jsme se zatím dočkali pouze obecných hesel bez jakékoliv analýzy dopadů. Zbytečné výjimky se jistě mají rušit, ale podle jakého klíče ministr financí rozhodl některé z nich zachovat a jiné zrušit? Mají ty zrušené příliš malý a neprokazatelný efekt? Nebo se jen hledají další cesty, jak navýšit příjmy státního rozpočtu, aby vláda nemusela tak moc škrtat ve výdajích?
Hypotéky a stavební spoření: ne každý škrt je výhra
Vezměme si jako příklad návrh na zrušení možnosti odečíst si zaplacené úroky z hypoték a úvěrů ze stavebního spoření. Zavedení této možnosti mělo podpořit vlastnické bydlení, navíc je výjimka konstruována tak, že pomáhá především v prvních letech hypotéky, kdy jsou rodinné rozpočty mladých rodin nejnapjatější (protože v prvních letech se splácí více úroků než jistiny, a částka k odpočtu je tak vyšší). Vzhledem k tomu, že u letos uzavřených hypoték bude strop odpočtu poloviční a úplně zrušen má být až u hypoték uzavřených od roku 2012, vzrostou příjmy státu maximálně o desítky, možná stovku milionů. Ale o kolik stát přijde tím, že si hypotéku nebo úvěr ze stavebního spoření vezme méně lidí, že se bude méně stavět a méně investovat do dlouhodobého zabezpečení vlastní budoucnosti?
Připravit podobné analýzy není úplně jednoduché, ale ministerstvo financí vždy mělo dost zkušených ekonomů, kteří by měli být schopni navrhované změny podložit důvěryhodnými čísly. Proč je tedy nezveřejní?
Upozornění: Tyto texty vyjadřují osobní názor autora. Napsat mu můžete na adresu blog (zavináč) prouza.cz
