V uplynulých týdnech Věci veřejné opravdu dostály svému názvu: tak veřejně se špinavé politické prádlo ještě nepralo! Zahraniční TV produkce jen tiše závidí: reality show těchto proporcí ještě vymyslet nedokázaly. Náklady na ni však poneseme my všichni: je na čase se ptát, kolik zaplatíme.
Poslední tři týdny na české politické scéně musely nesmírně bavit každého milovníka absurdního divadla. Jedno obvinění se snažilo přebít jiné, staré jen pár hodin, někteří politici zaujali pětiminutovkami nebývalé odvahy (jen aby pak tiše a nenápadně změkčovali svá odvážná slova), kníže bavil novináře i diváky u televizních obrazovek svými bonmoty, a nebýt chilského extempore, mohl český prezident aspirovat na cenu Nejzodpovědnější politik roku. I když pro českou politickou scénu je asi příznačné, že spíše vyhraje na YouTube hlasování o nejlepší video měsíce dubna…
Vládní příklad táhne: po nás ať přijde potopa!
Co ale znamená krize české politické scény z ekonomického pohledu? S mírným cynismem můžeme říct, že především přináší větší spotřebu – lidé více sledují média, více konzumují v restauracích a hospodách, protože je toho tolik co probrat. Kromě drobných plus, která to státu přinese na daních, ovšem také platí, že znechucení z politiky a ztráta důvěry ve vládu vedou k tomu, že lidé přestávají přemýšlet dlouhodobě a například místo spoření na důchod raději volí nákup něčeho, co jim přinese okamžité uspokojení. Vždyť kdo ví, co bude za třicet let, ospravedlňují své chování před svým okolím i sami před sebou. A vlastně se jim nelze ani divit, když něco podobného předvede nejsilnější vláda v české historii, do níž všichni vkládali své naděje na rozumné a účinné reformy systému.
Čím slabší je vláda…
O tom, že vláda je – terminologií sportovních komentátorů – silná jen papírově a že její skutečná pozice je výrazně slabší, však svědčí i to, že před pár týdny začala prohlašovat, že připravené zákony o důchodové reformě spojí ve sněmovně s hlasováním o důvěře vládě. Řada poslanců totiž s podivně nastavenou a ještě podivněji komunikovanou reformou nechtěla nic mít, a vládě tak nezbylo nic jiného než ještě před propuknutím aktuální krize pochybující poslance umlčet velmi ostrým nožem pod jejich krky. Proti špatně navržené reformě by jistě několik poslanců hlasovalo, ovšem vyjádřit nedůvěru vládě si nebudou moci dovolit.
… tím silnější jsou lobby
A protože se většina politiků věnuje vytváření zábavných historek a možných scénářů vývoje místo přemýšlení nad budoucností České republiky, bude mít krize ještě jeden zásadní ekonomický dopad – navržené reformy budou velmi jednostranné. Pokud jste již dnes měli pocit, že třeba penzijní reforma je nastavena příliš výhodně pro budoucí penzijní fondy a že ministerstvo financí ve svých návrzích poplatků a pravidel na klienty příliš nemyslelo, připravte se, že bude hůř. Vláda bude potřebovat úspěch za každou cenu a nebude chtít riskovat to, co usilovně tvrdí penzijní lobbisté – že pokud se do systému nezabudují další výhody pro penzijní fondy a nezměkčí se již tak měkká pravidla, vznikne fondů jen pár a přejde k nim pár set tisíc lidí. Pro budoucí klienty penzijních fondů to ale znamená jedno jediné – než uděláte ten nevratný krok, velmi pečlivě počítejte. Dalších 40 let budete splácet politickou krizi z jara roku 2011.
Upozornění: Tyto texty vyjadřují osobní názor autora. Napsat mu můžete na adresu blog (zavináč) prouza.cz
