S čerty nejsou žerty! Tak proč s nimi vládnout?

Výsledky loňských voleb řada lidí oslavovala, protože Česká republika měla konečně silnou vládu s atraktivním programem úspor a boje proti korupci a dostatečná většina v parlamentu dávala naději na rychlý průběh změn.

Nikoho moc nepřekvapilo, že snaha o úspory po první záplavě mediálně vděčného pózování poměrně rychle vyšuměla a byla završena ostudnou fraškou protiústavního způsobu přijímání šetřicích zákonů. Vláda „rozpočtové odpovědnosti“ totiž velmi rychle pochopila, že pro ni a její přátele (i když pro stát už nikoliv, ale to při pohledu z okna zasedací místnosti vlády ve Strakově akademii není důležité) je lepší být odpovědným na příjmové straně rozpočtu.

Marketingový propadák

Navyšovat daně, povinná pojištění i různé poplatky je totiž mnohem jednodušší a dá se to na veřejnosti schovat pod pláštík reforem, i když se žádné ve skutečnosti nekonají a možná ani konat nebudou. A nikdo přitom není tak naivní, aby očekával, že po případném krachu penzijní reformy vláda odvolá navyšování DPH.

Je ale zajímavé, že se vláda rozhodla opakovat staré chyby a všechny reformní kroky zahajuje zdražováním. Důchodovou reformu spojila v očích lidí se zvyšováním DPH, a tedy poměrně masivním zdražováním, první informace o zdravotní reformě mluví v podstatě jen o zvyšování poplatků místo toho, aby se vedla diskuse o úrovni a vhodném rozsahu zdravotní péče, chystaná daňová reforma má zase sáhnout na peníze téměř každému a nikdo nekomunikuje její pozitivní dopady. Většina lidí přitom ví, že změny jsou potřeba, ale pokud nevidí snahu o jejich skutečné provádění a nechápe jejich nastavení, nebude vládu podporovat.

Korupce vyhrává

Pokud bude poměr navyšování příjmů státního rozpočtu ke škrtům třeba 7:3, je to sice mnohem horší výsledek, než všichni před rokem doufali, ale je to pořád lepší než stav druhého klíčového zápasu této vlády. Průběžné skóre vláda versus korupce je po první čtvrtině zápasu bohužel zcela jednoznačných 0:10 a nic nenaznačuje, že by se měl stav do konce zápasu měnit.

Strana, která na slibech o boji proti korupci postavila svůj předvolební marketing, se dokázala absolutně zdiskreditovat a prokázat, jak hluboko lze při touze po moci ještě klesnout. To se občas hladovým politickým stranám (respektive jejich představitelům) stává. Mnohem horší ale je, že na stejnou úroveň klesají i ostatní strany – schované za hesla o tom, že reformy jsou důležitější než to, s kým je prosadíte.

Prodali duši! A co za to?

Paktů s ďáblem je plná historie, nejhorší ale je, že zbylé koaliční strany nepostřehly, že za svůj podpis krví nezískají nic, protože nejmenší koaliční strana stejně na žádné razantní reformy nekývne, pokud by je chtěl náhodou někdo prosadit. I když vlastně získají – delší čas v ministerských křeslech. A jak všichni vědí, ten má v české kotlině cenu zlata.

Upozornění: Tyto texty vyjadřují osobní názor autora. Napsat mu můžete na adresu blog (zavináč) prouza.cz

Share