Víkend přinesl zajímavou debatu o tom, kdo všechno z ministrů odstoupí, když… Neměly by tyto výkřiky následovat až poté, co všechno ostatní selhalo?
Nejprve jsme mohli o víkendu poslouchat, kvůli čemu všemu odstoupí z vlády Věci veřejné a jak možná budou nebo možná nebudou vládu podporovat. A aby toho nebylo málo, zahájil ministr financí debatu o státním rozpočtu tím, že pokud neprosadí oproti letošku výrazně nižší schodek, odstoupí.
Mimoúrovňová komunikace
U sjezdu politické strany jde o pochopitelný kolorit, ale v jedné věci mají Věci veřejné pravdu – debata o obsahu reforem a jejich detailním nastavení se v posledních měsících přenesla z koaliční úrovně někam úplně jinam a vede se velmi podivně a neprůhledně. Variant zdravotní reformy běhá po Praze několik a nikdo se příliš nehlásí k tomu, jak bude definován standard a nadstandard zdravotní péče. Pro alespoň teoretickou šanci důchodové reformy na úspěch bylo potřeba dobře nastavit a dobře vykomunikovat poplatky, které si budou penzijní společnosti účtovat. A je hodně neobvyklé, že ministr jedné strany zveřejní návrh zákona se všemi detaily den před tím, než se má o tématu jednat na nejvyšší koaliční úrovni…
Při tomto stylu komunikace asi ani nepřekvapuje, že návrh limitů státního rozpočtu na příští rok ministr financí uvedl stylem – buďto bude po mém, nebo končím. Jednak je to gesto, které bude jistě mnoha lidem sympatické, a jednak to umožňuje TOP 09 vrátit se do historicky úspěšné stylizace do strany, která zodpovědně nakládá s veřejnými penězi.
Bez veverek, bez peněz, bez většiny
A pro milovníky šachových partií ještě jeden scénář. Zvyšovat příjmy státního rozpočtu je vždycky jednodušší než snižovat výdaje, koalice ale (aspoň verbálně, i když realita je jiná) daně zvyšovat nechce. Ministru financí by se tak velmi hodilo, kdyby Věci veřejné splnily své sliby a vystoupily z vlády. Za tichého přihlížení svých vládních expartnerů by mohly VV prosadit zvýšení daní z příjmů právnických osob, jak o tom mluví, a schodek státního rozpočtu by byl o kus nižší. A na nepopulární škrty by tak nemuselo dojít.
Ono totiž není moc kde brát. Jediný zdroj zásadních úspor – český sociální systém – při současné politické konstelaci nijak zásadně osekat nejde, nemluvě o tom, že na razantní změny je již zřejmě pozdě. Pokud měly mít šanci, musely by přijít hned v prvních měsících vlády, než se stihla rozdrolit největší vládní většina v novodobé české historii. Letos ani příští rok už vzhledem k blížícím se volbám nebude mít nikdo odvahu. A jak to tak vypadá, tak ani dostatečnou většinu ve Sněmovně.
Upozornění: Tyto texty vyjadřují osobní názor autora. Napsat mu můžete na adresu blog (zavináč) prouza.cz
