Je hezké, že v ČNB existuje odbor ochrany spotřebitele. Jen je škoda, že je v podstatě neviditelný a nikdo neví, k čemu vlastně je. Prostoru pro aktivitu má přitom víc než dost.
Z dnešního rozhovoru s Markétou Svatošovou z odboru ochrany spotřebitele ČNB na serveru Peníze.cz se zdá, že se věci mění k lepšímu. Když si před necelými třemi lety stěžovala jedna klientka na firmu, která ji se životní pojistkou nechala podepsat i směnku na první dva roky pojistného, odpověděl jí odbor ochrany spotřebitele, že jde o praktiku, která není v rozporu se zákonem, a že se tedy věcí nebude dále zabývat. Buďme tedy rádi, že aspoň v této oblasti změnila ČNB názor.
Jenže tím seznam pozitiv v podstatě končí. Chlubit se šarádou na téma Poštovní spořitelna je smutné, protože v tomto případě místo ochrany spotřebitele šlo spíše o snahu nalézt bič, pomocí kterého pár jedinců mohlo prosadit svůj názor, pro nějž příliš opory v zákoně nebylo. A pokud těmito dvěma případy výčet úspěchů odboru ochrany spotřebitele končí, je to hodně smutná statistika.
Ochráncem z donucení
Velkou částí rozhovoru se nese mantra my bychom rádi, ale nemůžeme. Přitom kdyby ČNB chtěla, mohla se již dávno domluvit s ministerstvem financí na změně zákona, aby dostala do ruky mocnější nástroje. Nic takového se ale nikdy nestalo, protože pak by ČNB přibylo práce – a je přece pohodlnější mít práce málo a vymlouvat se na špatnou legislativu. To ovšem není chyba řadových pracovníků ČNB, kteří se snaží pohybovat se v předem daném prostředí, jde spíše o institucionální nechuť vrchních představitelů ČNB věnovat se opravdové ochraně spotřebitele.
ČNB totiž dostala do vínku ochranu spotřebitele „násilím“ a v podstatě proti své vůli, navíc podivně polovičatým způsobem (což ostatně i Markéta Svatošová v dnešním rozhovoru zmiňuje s odkazem na různé spotřebitelské pravomoci ČNB v různých oblastech finančního trhu). Proto nikdy ochrana spotřebitele nedostala v ČNB dostatečný prostor ani zdroje a centrální banka se ani nesnažila udělat ve svých pravomocích pořádek a začít hrát při ochraně spotřebitele opravdu účinnou roli.
Tři pravidla pro účinnou obranu spotřebitele
Co především ČNB chybí? Zejména dostatečné pravomoci a odvaha. Pravomoci bohužel nikdy nechtěla, řadu změn na trhu by ale mohla prosadit i bez nich. Stačilo by být mnohem důraznější ve veřejném vystupování, nahlas říkat, co se ČNB nelíbí, a vysvětlovat proč. Rozumné firmy jsou obvykle schopny změnit své chování – a ty nerozumné by měla umět ČNB rychle dostat z trhu.
Často by stačilo na ně upozornit média, která by se už o rozšíření dané informace mezi lidi postarala. Jenže k takovému postupu je potřeba odvaha jít do konfliktu – a konfliktům se ČNB vždycky vyhýbala (i když obvykle se jim vyhýbá i druhá strana, zejména většina bank raději změní své plány, než by šla do sporu s regulátorem – i v případech, kdy už je postup ČNB za hranicí jejích zákonných pravomocí). A jsme zase zpátky u pohodlí – místo toho, aby ČNB spolupracovala s médii, která chtějí informovat o pochybných a agresivních praktikách, je jednodušší se schovat za fráze o mlčenlivosti o probíhajících řízeních.
Zkušenosti ze světa ale ukazují, že pokud má být ochrana spotřebitele skutečně efektivní, musí plnit tři kritéria:
– pokrývat celý trh stejnými pravidly, aby neexistovaly skuliny
– jasně a nahlas říkat, jaké praktiky už jsou za hranou, a tvrdě je trestat
– jmenovat ty, kteří pravidla překračují, a důrazně před nimi varovat
ČNB bohužel ani jedno z těchto kritérií neplní. A zdá se, že ani nemá zájem, což je pro oběti finančních žraloků obrovská škoda.
Upozornění: Tyto texty vyjadřují osobní názor autora. Napsat mu můžete na adresu blog (zavináč) prouza.cz
