Ministr Kalousek v neděli varoval před nutností omezovat výdaje a zvyšovat daně. V dnešní ekonomické situaci je to pochopitelný krok a každý rozumný politik ho jistě podpoří. Teoreticky správný a potřebný krok ale bude mít smysl jen v případě, že se neprovede typicky po česku.
Zatím je celý plán pouze ve stadiu „uvidíme, jestli to bude potřeba“. Jenže každému realistovi je jasné, že to potřeba je – a že avizovaných 30 miliard, tedy zhruba tři procenta státního rozpočtu, jsou pouhý začátek a že stát bude muset šetřit více a déle, než je dnes kdo ochoten přiznat.
Brát jen těm, kteří se nemůžou bránit?
Otázkou ovšem je, kde a jak úspory najít. Jde samozřejmě pokračovat v pohodlné cestě z minulosti, kdy se vládní výdaje škrtaly plošně. Stejně tak plošně se zvyšovaly daně bez ohledu na to, jak jejich zvýšení dopadne na různé sociální skupiny (a český daňový systém začal připomínat pohádku o pyšné princezně, kdy se daně platí skoro ze všeho a vydělává na tom jen malá skupinka vyvolených). O masivním plošném škrtání sociálních dávek, včetně těch pro nemocné a postižené, ani nemluvě.
Pokud by další škrty měly přijít v sociální oblasti, může dojít k naprostému rozkladu sociální struktury české společnosti. Ještě nikdy v minulosti neexistovalo tolik případů krádeží základních potravin důchodci, kterým příjem nevystačí ani na pokrytí základních životních potřeb. Podobně problematická začíná být sociální situace řady rodin, podle průzkumů mají tři čtvrtiny práce schopných problém vystačit s výplatou do konce měsíce.
Zdá se, že je nejvyšší čas na veřejnou debatu o tom, jaké úlohy má český stát plnit, koho má podporovat a za jakých podmínek. Zatímco daňový systém je nastaven relativně rozumně (i když by zvyšování DPH určitě mělo doplnit navýšení daně z příjmu pro příjmově vyšší skupiny, které nárůst DPH nepocítí tak výrazně jako skupiny s nejnižšími příjmy), čeká nás složitá debata o sociálním systému a vzdělávání.
Kdyby přišel čas front na polévku, stát bude připraven
Pokus o reformu sociálního systému zatím přinesl pouze podivné škrty těm, kteří se nemohou bránit, místo snahy přitvrdit tam, kde se peníze zneužívají, a podpořit ty, kteří pomoc skutečně potřebují. Jenže takový systém by znamenal nutnost osobní odpovědnosti těch, kteří dávky přidělují – a většina úředníků udělá vše pro to, aby se tolik nepříjemné osobní odpovědnosti vyhnula. Jenže jiná cesta neexistuje – stát nemá peněz nazbyt, a pokud nechce vytvářet armádu hladových, kteří se o sebe nemohou postarat, i kdyby chtěli, bude muset z tupých škrtů a podivných tendrů na sociální karty přejít ke skutečné reformě postavené na možnostech a odpovědnosti každého jedince.
Podobná debata by se měla vést i o školství – jenže v tomto případě ministerstvo raději místo nepovedené reformy vysokého školství a podivných požadavků na obsah výuky na základních a středních školách řeší to, že středoškoláci budou mít k obědu povinně polévku, o kterou nestojí.
Nebo že by to byla promyšlená vládní strategie, jak pod hlavičkou školní jídelny připravit polévkovou vývařovnu pro ty, kterým se seberou poslední zbytky sociální podpory?
Ryché komentáře autora k ekonomickému dění najdete na jeho Twitter účtu @prouzatomas. Napsat mu můžete na adresu blog (zavináč) prouza.cz
